Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slepý král

slepy-kral.jpg

Srbové jako všichni Slované jsou lid zpěvný. Milují své guslary, shromažďují se kolem nich v létě pod korunami lip, váží si starců, znalých prastarých písní národa, zpívají v zimě kolem krbů, zpívají při polní práci. Staří mladí, bohatí i chudí sedávají pohromadě, a stane-li se, že jde mimo ten hlaholící hlouček mnich některého kláštera, neváhá se přidat svým hlasem nebo si vyposlechnout staré pověsti vyjádřené ať písněmi, ať vypravováním.

Jedna píseň vypravuje o králi, který vládl nedaleko místa, kde se Dunaj prodírá tak zvanými Železnými vraty k východu až k Uskupu a Novému Bazaru. Tento král měl krásnou manželku. Kdekdo chválil nejenom její sličnost, ale také její dobré srdce, krále však nechválil nikdo. Všichni se ho báli. Když král zpozoroval, že jeho syn z prvního manželství miluje víc svou hodnou macechu než jeho, velice se rozzlobil. Už dávno nelibě pozoroval, že mladý princ je vřele vítán, kamkoli se obrátil, že všichni také jeho sličnost chválí a obdivují zvláště jeho černé oči, z kterých zářila vlídnost a láska ke všem lidem.

Jednou se král tak rozlítil, že dal svému nevinnému synovi oči vypíchnout. Kdekdo ho litoval, kdekdo žasl, jak mužně, odevzdaně snáší princ svou křivdu a neštěstí, které mu vlastní otec v žárlivosti připravil. Mládenec měl nyní jen dvojí potěšení: zálibu v dávných dějích míst, kde byl nyní usazen jeho srbský národ, připomínal si také staré Římany, a lásku, s jakou se chápal své citery a hrál a zpíval staré písně, zvláště ty, které připomínaly činy jeho lepších předků, než byl nemilosrdný otec.

Jednou – to už sám byl králem – ho potkal krásný mládenec. Nemohl spatřit mládencův oděv, bílé roucho protkané stříbrem, ale slyšel jeho přelíbezný hlas. A onen přelíbezný hlas králi vyprávěl, že anděl v podobě orla se vznesl k místu, kam dal starý král přibít hřebíky jeho vyrvané oči, a vložil je mladému králi do krvavých důlků se slovy: „Tu jsou oči zpátky!“

V tu chvíli král prohlédl svýma krásnýma očima a ohlížel se po dobrodinci, který mu zrak přinesl jako dar nebes, ale nikoho nespatřil.

Poustevník Ivan >>>

<<< Vznik Tarnovic