Misantropova knihovna

"Vůbec první pocit, který mi kdy připadal můj, jsem měl, když jsem byl malý a pozdě večer jsem jezdil na kole. Měl jsem dobrý pocit ze zvuku pneumatik na silnici a z větru, který mi svištěl kolem uší. Cítil jsem se silný. Nikdo mi nemohl říkat, co mám dělat. Všiml jsem si, že všechny ostatní děti kolem mne se vždycky pohybovaly s jinými dětmi. Nikdy jsem neviděl člověka mého věku, že by šel sám. Kluky svého věku jsem nenáviděl. Pošťuchovali mě a mlátili. To ponížení se těžko snášelo. Nakonec jsem se naučil zatahovat je do šarvátek plných divoké zloby, kterých vždycky litovali. Zjistil jsem, že v tom, nemít co ztratit, je hodně síly. Že budu vždycky na okraji, jsem pochopil brzy. Věděl jsem to, už když mi bylo dvanáct."