Misantropova knihovna

Časy byly zlé, obchody vázly, ale já se stával pomalu populární osobností.

Snad z toho důvodu začali mě vyhledávat agitátoři fašistického hnutí. Chtěli mě získat pro svoji myšlenku. Získávací methody měli dobré, platili jako mourovatí, kupovali všechno, co jsem jim nabídl, a nebáli se přeplácet. Zejména jeden z nich byl neúnavný. Byl členem direktoria tohoto hnutí a z neznámé mi příčiny se domníval, že bych byl pro ně dobrou akvisicí.

Já mu to nevymlouval.

Pan direktor tahal mě s sebou po všech možných místnostech, kde chtěl založit fašistické buňky. Bez obalu vykládal přede mnou všechno, na čem se direktorium v přísně důvěrných schůzích usneslo. Vychloubal se, kolik bylo získáno vysokých státních úředníků, kolik policistů, kolik vojáků a kolik generálů.

Tvrdil mi, že všechny pošty, telegrafy a telefony jsou v jejich rukou. Členstvo prý se hrne se všech stran a padesát bratrů prý sotva stačí vyplňovat přihlášky. V politických stranách byli prý získáni čelní lidé, sekretáři a redaktoři. Ani komunisté prý nechybějí. Na doklad toho uvedl mi jméno Doležala, tehdy redaktora brněnské „Rovnosti“. Mne představoval svým známým jako komunistu, který společně s Doležalem přivede v rozhodný moment k novému hnutí masy dělnictva.

Franta Sauer