Sivý Boruta
Pod zříceninami leczyckého zámku žil prý silný ďábel. Říkalo se o něm, že je velice starý, a proto se už málokdy zjevuje. Jenom někteří mladí šlechtici se vychloubali, že ho viděli, ba dokonce že je ďábel dusil, ale že nad ním zvítězili.
Poblíž leczyckého zámku bydlil nějaký šlechtic, jehož pravé jméno upadlo v zapomenutí. Byl velice mohutné postavy a síly měl za dva, takže s ním nikdo nechtěl zápasit. Každého, kdo se s ním chtěl měřit na šavle, ihned přemohl, jediným rozmachem mu vyrazil zbraň z ruky. Povídalo se daleko široko, že mu pomáhá ďábel Boruta, jinak že by nemohl tak snadno nad každým zvítězit. Nosíval s oblibou šedivý plášť, i říkali mu proto Sivý Boruta.
Bylo až na podiv, jak chvatně mu prchali ostatní rytíři z cesty. Stalo-li se, že se páni v krčmě opili, stačilo, aby se na ně Sivý Boruta rozkřikl, a již se klidili do síně nebo na dvůr.
Tato bázeň sousedů způsobila, že Boruta hrozně zpyšněl. A když ho podnapilého pýcha posedla, začal se nadýmat jako páv a chvástal se, až dostane do rukou skutečného Borutu, že mu zakroutí krk a všech jeho pokladů se zmocní.
Přítomní tvrdívali, že po takových slovech ozýval se ze zápecí posměšný chechtot. Dokud byl silák při dobrém rozumu, nikdy se Borutovi neposmíval, naopak, než se dal do pití, vždycky první číši vypil na zdraví ďábla Boruty a říkalo se, že se někdy potom ozval hrubý hlas: „Děkuji!“
Silák měl mnoho peněz, ale brzy je roznesl po krčmách, i vzal si do hlavy, že se dobude k pokladu, skrytému v zámku, a vezme si odtamtud několik měšců zlata od svého milého pana bratra, jak ďáblu Borutovi říkal.
Jednou po půlnoci si zapálil svítilnu, vzal pod paždí nabroušenou damascénku a vydal se do zámeckých sklepů. Plné dvě hodiny bloudil podzemními chodbami, až konečně otevřel jedny dveře a uviděl hledané poklady. Jako by vstupoval do živého ohně, tolik lesku plnilo prostornou síň. Jak by ne? Na podlaze ležely hromady ryzího zlata a vzadu při stěně seděla na jedné z nich sova s jiskřícíma se očima. Byl to sám Boruta.
Šlechtic, vždy tak odvážný, nyní zbledl a zpotil se strachem na celém těle. Trvalo chvíli, než se vzpamatoval, aby mohl vyseknout hlubokou poklonu a říci: „Poníženě se klaním milostivému panu bratru.“ Sova pokývla hlavou a Sivý Boruta dostal kuráž, aby začal plnit míšky zlatem a stříbrem. Všechny kapsy jeho šedivého pláště byly už na prasknutí a div se neutrhly, ale šlechtic hrabal dál, a když už skutečně neměl, kam by zlato cpal, naplnil si jím ústa. Potom se znova uctivě poklonil sově a vyšel ze sklepení. Sotva se octl za prahem, dveře za ním samy zapadly a silně mu odřely paty. Cesta dlouhými chodbami trvala zase dvě hodiny a byla znamenána krví Sivého Boruty. Přetížen poklady sotva vyšel na denní světlo. Kde byla nyní jeho síla? Jindy přece unesl nejtěžší břímě docela snadno, tentokrát únavou sotva došel domů. Hodil na zem plášť vycpaný drahými kovy, vyplivl z úst zlato a sám padl úplně vysílen. Měl nyní velmi mnoho peněz, ale ztratil všechnu sílu a zdraví.
Brzy potom se stalo, že se dostal do sporu se sousedem o meze a vyzval ho na souboj. Jindy by ho byl jedním prstem porazil, tentokrát podlehl. Sivý Boruta padl mrtev k zemi. Jeho příbytek zůstal opuštěn. Dokonce ani jeho pokladů se nikdo nedotkl z bázně, aby ho nestihl stejný osud. Neboť ďábel Boruta sedával na staré vrbě u dveří a netrvalo dlouho, odnosil všechno zlato a stříbro zpět do sklepů leczyckého zámku.