Misantropova knihovna

 

J O S E F Č A P E K

PSÁNO DO MRAKŮ
1936-1939

(výpisky)

 

Psáno do mraků, není totéž jako rýti do bronzu.

 

Tímto − co dělám, vím, umím, toužím, nechci nikoho baviti; podati svědectví − to ano!

*

Mohu říci, že jsem byl ve svém životě nešťasten? Ach ano, velmi, někdy i převelice šťastný, protože jsem nebyl štván ctižádostí, a nestal se nikdy její obětí; velmi často, trvale nešťastný, ztrápený a rozrytý, kde jsem chtěl býti lepší, než jsem stačil.

*

Ba ne, umění není „služba“ (zákazníkovi, tím méně ve smyslu dokonce nějaké oběti!). − Umění je osud.

*

Proč maluji, proč píšu? − Abych si ulevil.

Nemám čas ani drzost vyrábět umění. Propadám se životem, jsem oslněn životem, smrdím životem, jsem okouzlen životem, drcen, utahán, nechápu život, lpím na životě, hynu jím a sám sebou. Možno si jen ulevit, ne produkovat.

*

Umění mne neživí; já bych měl živiti umění!

*

Věčná vůle života je šťastná a tvrdá, pomíjivé individuální existence jsou křehčí a tedy (třebas i nezjevně) až zoufalé. Lidé bývají ve svém životě a svým životem nešťastnější, než dovedou nebo chtějí vyslovit.

*

Svědomí světa. Přihlížejí na tomto světě mnoha krutostem: z části se nad nimi publicisticky hlasitě rozhořčují, z části si je zamlčují, je mlčky schvalují.

*

Přece ani to nejvyšší umění se netvoří jen z dovednosti. Nemaluji proto, že umím, dovedu, ale z bytosti a osudu, že musím a chci!

*

Sebespása. Stálost v sobě; spočívati v sobě. Kotviti v sobě, býti sám v sobě svou lodí, svým mořem. − Pracovati na sobě.

*

Hořká chuť života: chutná to krví a popelem.

*

Veřejnost si vykrmuje své miláčky. Úspěch: chvála posiluje, ale zavazuje, spoutává. (Nerozumění: hanba skličuje, ale nechává umělce svobodným.)

*

Skutečný umělec se nepředvádí: jest.

*

Jakého vyšinutí, jaké exaltace, i řekněte třebas schizofrenie je potřeba k napsání prokletých veršů a hrozných (hnusných) věcí! Ty nemohou být vytvořeny z lhostejnosti; a také ne z rutiny.

*

Já − a ty. Propast k propasti volá.

*

Špatný spasitel. Chtěl by zachrániti, spasiti svět, bera na svou Noemovu archu jen chudé. Ale chudí jsou zrovna tak zvráceným produktem veliké nesrovnalosti, jako bohatí. Jestli jiný, lepší řád − nezahajoval bych ho právě jen chudobou.

*

Radost z malých věcí, láska k malým věcem. − Ale ať dovedeš milovati také ty veliké!

*

Dejte mi pokoj s literární pokorou! − Být skromný, být prostý, těšiti se z mála, malička − eh ne! I kdybych žral prach silnice… nikdy to nebude z pokory!

*

Svět, ve kterém pravdu mají peníze, ve kterém pravdu má násilí, svět hrozných nutností, mezi kterými se panovačně roztahují hrozné omyly.

*

Viděl jsem kolem sebe, nejblíže sebe, více lidí nešťastných než šťastných. Ba, v tomto úseku dějin, nešťastné celé davy, celá množství, celý svět. A ti, kteří se chtěli jeviti šťastnými, byli šťastnými ponejvíce jen ze své hlouposti, ze svých slabostí.

(− A já? − ach, krásný, zlý živote!)

*

Důležitá sebejistota v povrchnosti − vida a vyřešil si život! A může mu i vyučovati, dávati z něho jiným hodiny!

*

Vysoké mínění o sobě, nízké o jiných − a hle! Hlupák, osměliv se, se stává i dravcem!

*

Malé chytráctví sdružené se šťastnou náhodou bývá nejúspěšnější. Úspěšnost hloupých.

*

Škodlivý člověk na škodlivém místě − vida! A jaký důležitý činitel!

*

Několik konceptních duchů vynašlo sloh regálů, registratury; a lidská čísla jsou v tom spokojena.

*

Ztratil jsem, zmařil jsem mnoho času. − Ale ne sebe.

*

Raději se mýlit stokrát, než jednou navždy, slepě sobělibě, beznadějně, nenapravitelně.

*

Myslí ve mně jen má hlava, nebo ještě něco víc?¹

*

Doba, která nedovedla pochopit své velké lidi, nebyla dobou svých velkých lidí. − Veliké věci, schopnost sdíleti je, pocity vděčnosti, obdivu, uznání, zušlechťují povahu národa.

*

Jíti k sobě, nad formalismus. Najít sílu ukládati si svůj zákon sám, ovládati své dílo svým zákonem vlastním. Vystoupiti z formule a dosáhnouti své vlastní svobody.

*

Živit se v tomto světě není to nejtěžší; ba je to téměř to nejsnazší, dělat to, co se nějak žádá, běžně potřebuje, a ne to, co bych nejbytostněji (totiž nejpoctivěji) chtěl dáti sám. Bývá těžké, nemožné, žíti svým nejvlastnějším a celým životem a uživiti se při tom.

Je snazší vyhovět úlohám a povinnostem uloženým technikou života, umístit se v životě tím, co se na člověku žádá, čím přijde za tu obživu vhod; těžké, téměř nemožné tím, co by žádal sám na sobě, co by si mravně a bytostně uložil sám.

*

Žurnalistika − služba veřejnosti; příliš často jsem ji cítil jako těžké a krušné násilí na sobě samotném…

Dělal jsem povrchnost se zoufalým vnitřním odporem.

*

Žurnalistika servíruje zprávy a informace, ale nepodává už tak pravdu a vědění. Přežvykuje myšlenkově za jiné, za čtenáře, za abonenty; a většinou trávu.

*

Můj život byl vlastně ustavičným vyrušováním a odváděním od toho pravého. Div, že jsem se v tom docela nepotopil.

A přece jsem žil!

*

Neměl jsem závrať z duchovních propastí; ale mezi lidmi byl jsem nejistý. Vždycky se mnou pobýval a chodil smutek; ale ten mezi lidmi mne tísnil.

Vždycky jsem měl potřebu jasné veselosti.

A toto všechno je život, je svět.

*

Matky − hrozná děloha života, mlhovinné vaječníky v hlubinách věčnosti.

*

Peníze jsou hnací, produktivní silou korupce.

*

Tzv. umělecký úspěch. − A jestli jenom vydařený švindl, ty chytráku!?

*

Umění (v lidské společnosti) bylo vždycky snadno trochu děvkou.

A přece je umělec krajně soukromou bytostí!

(Svého soukromí mám ažaž. Jen jestli mám dosti svého umění!)

*

Proč upínaje se co nejnáruživěji k sobě, se jako umělec obracím k veřejnosti?

*

Jsem zmatený? Probůh, jak bych nebyl?!

*

Už sama umělcova osobnost je obsahem jeho díla.

*

Žíti životem není ještě všechno: životem se i přemýšlí.

*

Malíři, nepřemýšlej a maluj! − Ba ne! Maluj a přemýšlej!

*

Obdržel jsem život jako osobní statek. − Ale těch věřitelů!

*

Optimismus „vede k úspěchu“. − Ale smyslem života není přece úspěch.

*

Duševní potřeby většiny lidstva: když už ne náboženství, tedy chtivost sensace: noviny, sportovní fandění, film, opereta, šlágry; když ne vzdání se sebe v pokoře, tedy v zábavě: bavící se davy spásají trávu dne.

*

„Optimistická hygiena duše“. Neuznávati strast za součást života = dávati si příliš pozor na své bílé nedělní šaty.

*

Bezvýznamná nesmyslnost života? Jaký smysl má život ještě mít?

Všechen svůj smysl nese člověk v sobě. (Ten dobytek, sobělibý automat, bláhovec, hrdina, skoro bůh!)

*

Osobnostní rysy umělců: skromnost, plachost, osamocenost, dětinství, enthusiasmus; citlivost, nedůtklivost, nedotýkavá pýcha. − Jde přece o zveřejněné soukromí. Osobnostní rysy kýčařů: neskromnost, dotěrnost, živnostnictví, jarmarečnictví, póza. − A nejde přece o nic.

*

Proč se mi zdá umění tak významné, tak důležité? Zdálo se mi tím nejvyšším, nejvzácnějším ze všeho lidského činu, už když jsem byl chlapcem. A zdá se mi takovým dosud, ba ještě více, kdy už dávno nejsem chlapcem čtoucím si pohádky a ukazujícím si obrázky.

*

U nás (datum tak kolem dnešku) žije umění většinou buď z almužen anebo zas z kulturního vyděračství.

*

Sláva, oblíbenost autorů bývá někdy, ba začasto, přímým důkazem jejich nehodnotnosti.

*

Zvířata uhajují svůj život právem silnějšího, člověk je schopen posloužiti si nejen právem silnějšího, ale i právem podlejšího.

*

Umělecký projev vyššího druhu nese v sobě povahové rysy umělcovy, jeho bytost; bytost jalová a falešná je dostatečně znát na projevech nižšího druhu.

*

Kulturní produkce je dnes z velké části ve všech svých oborech zbytečností, svízelí, zbožím, špatným zbožím.

*

Porušování potravin. Dnes už dokonce průmysl svého druhu, odbornická záležitost. K minimálnímu mravnímu ospravedlnění by to předpokládalo, že se takové porušené, nastavované zboží směňuje za znehodnocené, nastavované, porušené peníze; falšovanou minci by falšovatelé potravin za svůj výkon tuze rozhodně odmítli.

*

Jde-li o to dělati peníze a udržeti si je, je lidem (kdekoliv na světě) vhod jakýkoliv, i ten nejnedůstojnější řád světa či režim, jen když jim umožňuje dělati a udržeti si peníze.

*

Člověk, umíraje, je mezi živoucími sám; je vůbec mnoho sám.

*

Člověk:

1. žije

2. musí se nějak vykládati.

*

Spěch a přetíženost moderních časů: říkává se tomu aktivita, služba tomu, onomu; ale jen si při tom nedoznati, že vlastně jsme obětí toho a onoho!

*

Tzv. aktivní povahy: z valné většiny jen konduktéři v jedoucím vlaku.

*

Tragika těchto časů. Povrchnost této lidské hromady, která nedovede ani mluviti, ani mlčeti. (Počínaje od novin.)

*

V prostředí neupřímnosti je pravda věcí vyplýtvanou.

*

Nechci býti, nemohu býti „dlažební kostkou“. Jen mne tedy nechte neopracovaného a neužitečného v lomu!

*

Nebyl jsem v domácí kultuře žádoucí. Ale také jsem si v ní pro sebe ničeho nevyžadoval. Za nic bych nechtěl být jednající osobou v téhle kulturní šmíře!

*

Nepřátelé! Ublížili, ale nezničili. − A tohle mělo být, pánové, všechno?

A přece: Mám přátele! Musím si říci s údivem. A se stejným údivem: čím jsem si je zasloužil?!

*

Samota? Ano!! Ale naprosto ne vnitřní prázdnota, vnitřní opuštěnost!

*

Kýč je řemeslný, umění bytostné. Kýč je výrobek, umění je projev. Kýč je zboží, umění je člověk. Kýč mluví k davu, umění k jedincům.

*

Veliká tvůrčí díla. Vždycky spíše příliš vysoko vyčnělý příklad, než obecný majetek.

*

Umění nemá v dnešním stavu světa žádné obecnější poslání. Tomuto stavu světa docela postačuje, že mu slouží zábavní průmysl a kýč.

*

Umění, jen si to přiznejme, je v moderním světě hodně nedbanou věcí. Ale právě pak vysoce vzácnou, hodnou vysoké náruživosti!

*

Staré umění, lidové umění, umění přírodních národů − pamatuj, jak je mnoho velikého a trvalého umění anonymního!

*

Nářek života: tiše! Neslyšíš?

*

Ze dvou různých mínění vítězívá vždycky spíše to hlučnější.

*

S lidovostí odcházejí a zanikají i poslední ještě živé, nebo už i jen podvědomé zbytky pohanství, pralidské mythotvornosti. Náš svět se tady ochuzuje, těžce ochuzuje, konstatuji bez romantismu a sentimentality, ale s nepokojem, s úzkostí. Jsou věci, které se nedají napraviti, ztráty, které se sice pociťují s uspokojením jako pokrok − ale nechť nesežírá pokrok naši lidskou původnost!

*

Jsem člověk těchto dnů; všech dnů. Ale také nocí.

*

Nejsem pánem, otrokem se neuznávám.

*

Jsem poslušen života, ale ne vždycky bez odmlouvání.

*

Přílišná chtivost, sprostota, omezenost, když se s nimi potkám, mne odzbrojují. Zasluhovaly by odpravení, ne boje.

*

Abychom se nemýlili: Když nejde o hesla, o charitu, sentimentalitu, když jde do tuhého, nemá ani v tomto civilisovaném světě život valnou cenu. Netřeba dnes dokazovati.

*

Smysl života většiny Evropanů: nechápati život, znehodnocovati život a míti se při tom dobře.

*

Člověk je si vždycky spíš více vědomý svých individuálních útrap, než své surovosti vůči těm druhým.

*

Tzv. chytří lidé: vlastně ti nejméně moudří.

*

Člověk svobodný měl by být samozřejmě krásnější, důstojnější bytostí, než člověk ovládaný.

*

Pokládej mne za co chceš, vždycky budu straniti duchu,, duchům svobodným, bouřícím se, ať vládne Veliký Inka, nebo Vůdce ten a ten.

*

Velikou zásluhou komunismu by bylo, kdyby vyřadil z řádu světa lidská hovada a lidské dravce. Kdyby ten svět trochu odzvířečtěl. Zvíře v člověku − milujete-li už alegorie − je horší, mnohem zhoubnější, než zvíře v zvířeti.

*

Lid, pořád jsou na nejrůznějších stranách huby plné lidu. Lid je za dnešního data jen početní i frazeologickou materií demagogů a ideologů. Určité procento lidu je prostě jen lidská chamraď, dělej co dělej.

*

Holé já je podstatnějším statkem než ty nejnádhernější šaty.

*

Proč vůbec musel jsem se práti s životem? Ne, že bych to nedovedl, ale začasto jaká vedlejší věc, jaká mnohdy zbytečnost!

*

Majetek − a přece přál bych si míti majetek! Byly by to knihy a obrazy.

*

Všude, kde jsem byl nějak nepohodlný neřádům, byl jsem prohlašován za neřáda.

*

Kultura věru nemá být umělým produktem, věru má vyplývat z všedního života. Ale jaký, jak vysoký by to musel být všední život!

Kultura nemá být veřejnosti vnucována; měla by jí být bezprostředně žita. Život, ve kterém není dost přirozeného místa pro kulturu, je ve skutečnosti jen existenčním bídačením.

*

Člověk je nejhazardnějším, nejfantastičtějším, nejneodpovědnějším výtvorem života, ba vesmíru. Jaká očekávání mohla být asi do tohoto tvora vložena, co z těch očekávání asi tak člověk splňuje?

*

Člověk, který se domnívá, že se na světě udrží jen penězi, má vlastně o sobě pranízké vědomí.

*

Umělec, který má v našich skoupých poměrech dost co dělat s holým živobytím, by se neměl ženit; váže ho to, spoutává utlačujícími starostmi.

*

Také životní dráha: Nejdříve, v nejmladším rozběhu ochotničtí nadšenci, nakonec zkušení gauneři.

*

Člověk, jedenkaždý z nás lidí má ze světa odcházeti tragický, veliký.

*

Potřebuji, velmi potřebuji aspoň měsíc naprostého odpočinku. A budu ho míti! − Ale proč vůbec musíme tolik pracovati − proč je náš život vůbec takový, že tak nutně občas potřebujeme odpočinku?

*

Lidé se z většiny vyžívají tlacháním.

Určité společnosti se snesou jen s určitou dávkou alkoholu.

*

Svět sestává většinou z lidského materiálu, který chce (musí) býti veden.

*

Knižní kultura (spíše knižní konsum) určovaná ediční, nakladatelskou technikou, dělá dnes skoro obecně z malých autorů veliké události. Obecně se tomu z povrchnosti, pitomé sensacechtivosti a plochosti propadá. Autoři nedělají kulturu, vezou se jen se svými tovary po nakladatelské propagandě. Siegesallee² postav slavných, ale malých.

*

Odžvaněné životy: život přijímaný jako materiál k žvanění.

*

Čím větší hovado, tím hruběji našlapuje.

*

Lidé povrchní přece jen vždy, dělej co dělej, bývají spíše obdařeni protivností než půvabem.

*

Optimismus jakožto grimasa. Životní optimismus v dnešním pojetí není tak zcela nepodobný vnucenému, nadrezúrovanému úsměvu a čipernosti zdatného obchodního příručího anebo prodavačky.

*

Lepší řád světa, který by byl výsledkem, více: ovocem století míru, stoletého soužití většiny lidstva ve slušnosti, dobré vůli a v pohodě ušlechtilé, je patrně úplnou utopií!

*

Děje se veliký, dlouhodobý sociální převrat. Starý svět neodvolatelně zaniká − i ti, kteří by ho chtěli zadržet, kteří se snaží „kola pokroku točit nazpátek“, ho chtěj nechtěj rozbíjejí.

*

„Líc a rub věcí.“ Svět nemá rubu a líce; jen věci dělané člověkem mívají svůdnou líc a horší rub.

A nuda, všednost, která usedá na věcech, udělaných člověkem! Pouště, ledové pláně, stepi, nepřehlédnutelné vodní hladiny mohou býti strašlivé, skličující, utlačující, ale ne nudné, všední. Ale nuda a všednost domů, ulic, nádraží, náměstí, předměstí, měst, krajin zčásti obestavených, zčásti kultivovaných, nuda, všednost i ošklivost spočívající na tak mnohém člověkově díle!

*

Nemohu si poručiti, abych cítil imaginární slast nebo bolest. Ale velmi by se nám líbilo, kdybychom něco takového, hlavně pokud bolesti se týká, mohli poroučeti aspoň těm druhým.

*

Kde se dostane mravní nížina k moci, proměňuje se moc v mravní nížinu.

*

V hanebných dobách, zvrácených poměrech, v těžkostech a protivenství časů, kdy dýcháme vražedný vzduch surovosti, panovačné hlouposti, kdy mizernost dupe po veškeré lidské hodnotě a důstojnosti a dusíme se pocity bezmoci a kletby, pravím: je nás na to škoda!

*

V tzv. dynamickém a totalitním názoru na život národů není hanebnosti, nízkosti a vražednosti, které (aby se věci už ani po jméně nepoznaly) by nebylo možno dáti krásné, vysoce znějící jméno.

Funkce lži v moderním světě je methodická. Z někdejší obchodní reklamy, obchodního přemlouvání a přesvědčování, vyvinula se ve světové válce naráz technika propagandy, záměrné lži: lhaly tiskové stany, lhaly noviny, hemžili se agenti lži. A od těch dob ještě vzrostl počet propagačních prostředků; po telegrafu, telefonu, novinách ještě rozhlas a film: je možno zpracovati davy během několika hodin.

Společnost udržující se na společenské falši; povrchně sbitá z párů latěk a strakatých děravých hadrů. Co se z toho skládá, není budova, nýbrž jarmark.

Jak se jalový, špatný, škodlivý člověk udrží, ba i prosperuje v lidské společnosti, je otázkou jeho drzosti, a cynismu a ještě více otázkou špatnosti, jalovosti, cynismu společnosti.

Životy, lidské bytosti podobné vředům, nádorům, ošklivým a hrozným zkaženinám. Neřádi, všiváci, zloději, lupiči, podvodníci, darmochlebové. To všechno má se v tomto světě čím a z čeho živiti. I na to je život dost bohatý, aby mohl honorovati kazisvětství.

Veliké lsti: lidská hloupost, přelstívající s nejmožnějším vynaložením hlouposti lidskou hloupost a odnášející si z toho svůj fortel.

Urvat si v životě svou výhodu; a pak všechno z té výhody, všechno k té výhodě, pro tu výhodu: „Vydobyl si v životě své místo.“

Organismus společnosti je prostoupen přemnohou hnilobou.

Neodporovati zlu? Odporovati mu ze všech sil, věda, co je to zlo, nejprve ze sebe samého. − Především mu nenadržovati. Odporuj zlu, nebo bys mu pomáhal. Odporuj zlu, budiž zlo trestáno, aby se necítilo pánem světa!

*

Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých.

*

Život bez zoru věčnosti je jenom hemživým mrvištěm v temné jámě. Po této stránce je člověk tvorem tmy, jakéhosi podzemí, i když přitom létáme až do stratosféry.

*

Obdržeti život znamená být jím smrtelně zasažen.

*

Vzdělání je živé jen tehdy, není-li jen povrchovou slupkou, jen tehdy, jestli si ho žádala vnitřní potřeba.

*

O obtížnosti. Obtížné je kupř. muset se příliš starat o svůj vnější život.

*

Třebaže (a i právě proto), že svět lidí nemá veliký dar logiky, bývá převážně mechanický a proto bývá i tak tupý, tolik nespravedlivý.

*

Panna se otázala: Pro lásku boží mi řekni, kdo je chudý člověk?

Odpověděl: To se pozná na třech věcech. Za prvé, že v něm je mrtvo všechno, co patří přírodě… (Eckhart).³

(To tedy nejsem chudý člověk.)

*

„Moderní člověk“ = moderní primitiv.

*

Žiji, abych přemýšlel? Hůře i lépe: přemýšlím, abych žil.

*

Kdykoliv se proti mně obrátila mizernost, nikdy jsem se nad ni necítil povýšen, vždycky spíš jí ponížen. − Jsou prostě lidé, od kterých se, jakkoliv dávaje pozor, zamažeš.

*

Nejsem velký umělec: co dělám, je malé. Neumím, co umějí jiní, umím pouze to, co umím já.

Milý národe, dal jsi mně místo života šmíru; ale udělal jsem z toho přece alespoň svůj vlastní život.

*

Dnes hrůza z války, z její strašlivosti je nejvlastněji děsem z toho, aby se v ní nedostalo volného pole těm nejničemnějším, nejsmrdutějším lidským pudům.

*

Moderní člověk je postižen duševní chorobou, že všechno, co není docela průměrné, považuje rád za duševní choroby, duševní úrazy.

Největší kredit v tomto světě je udělován úspěšnému průměru. Co se z toho čerpá blaha a posily, když v knížce nebo na jevišti triumfuje průměr!

*

K literatuře. Ne ti autoři, kteří život vyličují, ale ti, kteří o něm přemýšlejí, jsou autory důležitými.

*

Kdybys mohl voliti: chtěl bys být raději horou než člověkem? − A nakonec zbude jen odplývající jméno. Chtěl bys být raději horou než člověkem.

*

Vulgární literatura a vůbec běžná bavící produkce všeho, hudebního, malířského, divadelního i filmového druhu je tím chutěji vyhledávána, čím příjemněji lidi ohlupuje.

*

Všechno na světě, pády kultur, národů a říší, přečkává nakonec muž pasoucí kozu na místech, kde bývalo sídelní město.

*

Chechtot a sténání. − To není v blázinci; toť jen bulvární večer, jeden uplývající lidský den…

*

Jen když je publikum dojato, pohnuto, strženo − ať zůstane jak chce hloupé! Tomu se říká „služba“. To jiné, lepší, vyšší, by bylo asi tak trochu − násilím.

*

Velectěná paní, nejsou knihy jako knihy, třebaže všechny vypadají jako knihy…

*

Vysokému duchu básnickému je rovnocenný jen vysoký duch filosofický.

*

Jedna ze strašných věcí války je ta, že válka − zvážíme-li individuální i společenskou nehodnotnost člověka − zdá se býti biologickou nutností, že se ale zdá býti naprosto bez jakéhokoliv biologického užitku.

*

Ach, býti tulákem! − Aspoň někdy!

*

Protože kloužeme po povrchu, snadno padáme.

*

Úlohou umění není baviti hlupáky, upoutati na hodinku tupce.

*

Neúspěšná pitomost je ovšem tomuto světu náramně komická, ale zato pitomost, která se setkala s úspěchem, mu velice imponuje.

*

Plachý člověk neměl by se živiti žurnalistikou ani uměním; člověk přiživující se na veřejnosti musí být ješitný, aby se cítil sebejistým a šťastným. Nesmí o sobě pochybovat, musí být naplněn svým významem a svou důležitostí; znám i takové, kteří sami sebe obdivují.

*

Skutečné objevy jsou objevy pravd.

*

Příroda i bytí nechtějí kolektiva, chtějí mnohost. Všechno individualisující se a individualisované podléhá zmaru, protože co je jedinečné, je neopakovatelné. (To je nevyhnutelné risiko individualismu a asi také naší země.)

*

Trapné je důležitě kázati v románech nebo na jevišti věci, které v dané chvíli člověk přirozeně v sobě najde.

Hrdinství (mravní brannost) je věc prostá a má být buzeno a připomínáno prostými prostředky a nikoliv zatracenou, hysterickou intelektuální onanií. Kdo dovede milovati svobodu, spravedlnost, svou rodinu, půdu, bude přirozeně hájiti svobodu, spravedlnost, půdu; tomu ho nemusí učiti žádný pán ve smokingu.

*

Jaká hrůza ze smrti, když přece jen zemříti musíme? Bojíte se dospělosti, lásky, rodičovství, práce, spánku, únavy, vysokého stáří? − Jaká bída, bojí-li se člověk něčeho, co náleží k jeho přirozené podstatě.

Smrt není branou k ničemu, smrt je ukončením. Nechť je co ukončiti!

Umíráme, protože jsme žili. Čeho se báti na smrti? Až zemřeš, nebudeš věděti, že jsi mrtev!

*

Prostota je rozumnější než chytrost. Prostota a přemýšlivost je nejlepší ze všeho.

*

Nejsem z těch, kteří chtějí učiti životu, ale nedám si vzíti, abych o něm nepřemýšlel.

*

Sklon hlodat v ústraní na svém životě jako pes na své kosti? − Ale je to cítit krví a masem!

*

Sprosté povahy se poznají podle sprostých prostředků, kterých užívají v uplatňování svých plánů.

*

Mému povahovému založení by odpovídala mnohem spíše volnost, šíře a neveřejnost. − (Místo toho bylo mi dáno žít ve světě, ve kterém není volnosti, šíře ani odpoutání.)

*

Toho, co bych chtěl, je vlastně málo. Ale toho, co bych nechtěl, je mnoho!

*

Co bych vlastně chtěl? − Moci jednou prožít venku jaro a podzim v přírodě, v přemítání. Cele se vysloviti. Nelitovati, až přijde konec, svého života.

*

Dobrá lidská bytost se vyznačuje hlavně citem a moudrostí. − (Tak trochu v rozporu s brutální a obžernou bytostí života.)

*

Proč, k čemu jsi byl vmetnut do života? Nejspíš jen proto, abys doplňoval početnost. Tvůj osobní osud je jen tvým osobním osudem.

*

Máš o sobě co přemýšleti; ale pamatuj, že jiní nemají co o tobě přemýšlet!

*

Chceme být bezstarostní, silní, veselí, uprostřed člověčenstva značně tupého, sveřepého a šíleného.

*

Je se čeho děsiti ve světě, který je veden malými, nevzdělanými a nelidskými − o to však hlučnějšími a násilničtějšími ideology.

*

Jaro. Není žádných dostatečně přesvědčivých znamení, která by ukázala lidstvu, že chybuje. Slunce by mělo nesvítit, příroda by se měla nezelenat, ptáci nezpívat, když lidstvo je v chybách; veškerý svět by měl sténati, hlasitě bědovati ve svých kostech. − Dívám se do slunečné krajiny; trápivá, nedosti uvěřitelná podívaná: proč je tak krásně, tak jasno, když ve skutečnosti je tma?

*

Svět by musel být utvořen tak, aby dobrota srdce byla považována za schopnost činnou a ne za slabost a hloupost, za jakousi menší, nerozhodující duševní vadu.

*

Příliš se plýtvává slovem povinnost; se zbytečnou nadsázkou se říkává „konati svou povinnost“ prostě i jen řádně konané práci. Ba jsou lidé, kteří se domnívají, že „konají svou povinnost“, drží-li se zuby nehty svého (ne nevýhodného) místa; a třeba tam jen překážejí. Kteří se domnívají konati povinnost, dělající něco i velmi neprospěšného. − Příliš vážné a krásné slovo na mnoho špatných věcí.

*

Nejvíce bezprostředního a neděleného štěstí je v pocitech animálních. V těch neanimálních je to už hodně problematičtější.

*

Není nutné být užitečným; ale je ohavné být škodlivým.

*

Lidé, kteří dělají průměrnou, špatnou práci, bydlí i jedí průměrně, špatně, stravujíce se v automatech, bavíce se na filmech, vrtíce se v tanci, čtouce magacíny a špatné noviny: jaké vědomí, jaké jistoty mohou míti o věcech života? A také se jim pak dostává podle zásluhy: všechny vládnoucí tyranické systémy jsou v podstatě jen umělým zjednodušením života, hloupým nebo perfidním gleichšaltováním, hrubě bezduchým kadlubem na lidské těsto.

*

Charakteristickým příznakem dnešního světa je dynamický vzrůst surovosti.

*

Mašina může vykonati při výrobě zboží téměř vše, co dříve vykonával člověk; člověk bude vytlačován strojem všude, kde to jen jakkoliv bude možno. Ale není možno vytlačiti ho z lidství, a odtud přijde jednou veliký konflikt. I padne nejdříve to, co bude nejvíce přebytečné. Bude to stroj? Bude to dělník? Asi že podnikatel.

*

Je to špatné vysvědčení pro svět, že bylo o jeho dokonalejším uspořádání sepsáno tolik spisů právě ve formě utopií!

*

Člověk je v podstatě bytost s těmi ostatními nespokojená.

*

Je to pěkné, je-li člověk se sebou spokojen. Je-li ale se sebou nespokojen, může to být, pravděpodobně, ještě větší věc.

*

Silný satirik je ovšem vždycky spíše od základu pesimistou, ba misantropem. Skutečná satira má míti blíže k těžkému tragismu než k lehkému výsměchu. Nenávist je aktivnější než ironie.

*

Velmi povrchní diagnosa je, že dnešní zfašisovaná část světa vlastně trpí hypertrofií nadpřílišného emocionalismu. − Naopak je dnes v lidech emocionalismu příliš málo. Ten, co je, vzněcuje se jen věcmi politickými a je tupě hluchý i slepý ke všem ostatním věcem života.

*

Mezi lidmi bývá teplo, často studeno, nejčastěji dusno.

*

Umělci je dána nejvzácnější z lidských možností: definovati se ve svém díle.

*

Co by jednotlivci nebylo trpěno: tolik teroristického egoismu, násilí, ba raubířství, se sankcionuje, jestliže je to totalitně provozováno celými národy!

*

Služebnost umění, jak je dnes reklamována a patrna ve fašismu, v komunismu, ba nakonec požadována i pro vhodný užitek demokracií, nedokazuje nic více, než že umění, ochotné k služebnosti, by se dalo zeslužebniti vlastně ve všech, ať už jakýchkoliv režimech.

*

Ať je jakkoliv zle: ješitové, spekulanti, ziskuchtivci a podvodníci tě, hloupý dave, nespasí!

*

V potu tváře budeš si vydobývati svůj chléb, − ale v bolesti srdce své poznání!

*

Hvězdný plášť vesmíru rozhodně není šit na formát člověčí. Jak obrovitý by musel být člověk, aby nebyl nutkán vymýšleti si bohy!

*

Nejsi na světě sám a ti ostatní jen pouhá strašidla. Naopak, ty spíše jsi jim strašidlem.

*

To není to nejhlavnější, že náš svět je nedokonalý; horší je, že hlavně my, lidé, jsme nenapravitelní.

*

Musíš se žádati od sebe sama, ne od těch druhých.

*

Člověk si dá propagandou namluvit cokoliv, i to, má-li se cítit šťastným nebo nešťastným, spokojeným nebo rozhořčeným.

*

Na přátelstvích ulpívají přítěže vzájemných slabostí.

*

Je-li na obraze více figur než dvě, žádají si děje. A jak potom v davech temné síly!

*

Státy, tak jako lidé, nemají dosti mravního cítění. Jsme svědky zlé skutečnosti, na kterou se v těch pokojnějších dnech příliš lehce zapomíná: že pravda a právo vítězí těžce a že jejich vítězství nikdy není trvale bezpečné.

*

Snad je v tomto světě skoro lepší vyrůstati přímo ve válce, než se jí po nějakém údobí míru v žalostné panice dožívati.

*

Jsme někdy svědky nejhanebnějšího násilí na civilisovaném životě: jak se přičiněním záměrně řízené lživé propagandy vytváří hrozná divočina a vypouštějí se do ní divé šelmy.

*

Průměrný Evropan chce mír hlavně proto, aby si mohl klidně choditi do biografu.

*

Je patrno, jak mnoha lidem dodalo válečné nebezpečí konečně nějaký životní směr a cíl: že mohou ze všech svých sil a možností se starati o to, jak uprostřed nejhroznějších možných běd retovati⁴ obzvláště svou drahou osobu.

*

Není dnes radostno býti člověkem. A ještě těžší je to pro příslušníka malého národa, který je násilněn, který je prodáván.

*

Měl jsem, na tomto světě a v tomto úseku času, možnost i nutnost poznati snad vůbec všechno, z čeho se zle i dobře skládá lidská bytost:

viděl jsem hrubé, studené i vzteklé násilnictví, samu tvrdou i slepou vůli zla; nevědomost, nevzdělanost, nicotnou povrchnost, nejnemravnější prospěchářství, nestoudnou faleš i nejničemnější lež;

nejtrapněji splašené pudy sebezáchovy, ohavného egoismu, mravní slabosti a shnilosti, zbabělosti, sračkovitosti a sprostoty;

pocítil vrcholné hnusy i vrcholnou hrůzu;

uviděl člověkovu lidskou krásu a ryzost, úrodnou a plodnou prostotu širšího národa, účinnou poslušnost, obětavost, statečnost, schopnost víry a činu, pevnou a nezvrácenou mravní přirozenost dobrého a nezkorumpovaného lidství, na jaké tu každý svět i v těch svých nejhorších bědách bude moci spoléhati;

a mohl jsem v sobě uchovati naději a víru a nepochybovati o jsoucnosti dobrého i ve chvílích těch nejtěžších útoků zlého.

Nejbezpečnější je národ ve svých základech: jen strom zdravých kořenů je zdravým a živým stromem.

*

Síla? Pokud bylo dobře, tak nic, nic, jen samé rozumy a roztomilá vyřídilka, a když nadešlo zlé, tak horempádem Bože, Bože, Pane, Panebože, Hospodine, Pánbíčku!

Když je zle, i Bůh se může státi levnou a vydatnou literární pomůckou, příhodným slovesným obratem.

*

Rozum a pravda spočívají vždycky spíše na dně myšlení a mlčení než na povrchu mluvení.

Společenská převaha ve sborech a kroužcích neznamená ovšem pražádnou převahu co do skutečné hodnoty lidské. Nejřečnější mezi lidmi bývají hlupáci; ti mají ze všech nejvíce co povídat; otvírajíce hubu k mluvení, domnívají se tím momentem získávati na významu. Přeceněný hlupák, který to dotáhl na veřejnou osobnost, na činitele i na bonze, má ovšem trvalou potřebu, ba nutnost se předváděti, dávati se na odiv.

*

Není to nikdy sociální užitečnost ani skutečná osobní hodnota, nýbrž nezasloužené výhody jsou to, co dělá mnohé velmi zbytečné lidi velmi náročnými.

*

Bylo by lépe, kdybych byl nikdy nebyl? − Nu, když už jednou jsem, nechť tedy jsem.

*

Mravnost, pokud o ní lze mluviti, je přirozenost a čin. Umravňování je něco pouze jako nedělní ženská besídka o věcech manželství, mateřství, hospodyňství.

*

Jsou na světě ničemové, paraziti, gangsteři; život ale není parazitstvím, ničemností, gangsterstvím.

*

Podlost kochající se na svém úspěchu − nejhnusnější obraz člověčiny.

*

Svět jest − alespoň v tuto chvíli − vskutku tragický, ochořelý i zlý, plný nebezpečí a sebeklamu. − Ani však toto konstatování nechce být projevem nihilistického pesimismu. Ne optimismus na objednávku a pro rychlý odbyt (protože jinak by se toto zboží rychle kazilo).

*

Nejenom neštěstím, také štěstím se lidé kazívají.

*

Kde se, ve jméně Kristově, bere tolik surovosti a krvežíznivosti mezi katolickým literátstvem? Asi určitému typu věřících nestačí jen jeho krev.

(Mrzcí až běda, napořád si vyplachují hubu Pánembohem, aby jim z ní tolik nesmrdělo.)

*

Politika zájmových skupin, toť politika kořistnická. Je práce mozolů, je práce ducha, toto je − venku i mezi námi − práce supů.

*

Pro svůj prospěch bývají lidé ochotni všechno prodati, všechno zapříti, cokoliv zničiti, všechno jest jim ničím, jest jen jediná věc, i kdyby všechno zašlo: jejich prospěch.

Co lidí uhýbá před hlubinami vážnosti, moudrosti, hudby, obrazů, veršů! Nelíbí se jim to; ale nenapadne je děsiti se hnusných jam a propastí nejpustšího egoismu rozzelého v jejich nejbližší blízkosti. Naopak, každé vražedné sobectvo jim velmi imponuje; líbí se jim spekulant, machr, chlapík, chlapík bezohledný, protřelý, úspěšný. Sympatie se kloní na stranu silného, nikoliv lepšího; a všechno jedno, i když jde o sílu prokázaně ničemnou.

*

Vychovávati si chátru, hýčkati ulici, hověti, sloužiti jí a v závažných chvílích říditi se jejími neodpovědnými náladami, toť to nejhorší ze všeho, co se také nazývá politikou!

2. část >>>

 

POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY: