Josef Čapek: Psáno do mraků 2.
J O S E F Č A P E K
PSÁNO DO MRAKŮ
1936-1939
(výpisky)
Ach, raději než člověkem, chtěl bych dnes být jen zvonem bijícím na poplach!
*
Považuje se za výtečně hospodářské „dávat lidem práci“ − a ovšem sobě zisk.
*
Teprve vědomí nadosobních věcí vnáší do člověka světlejší orientaci. − Posluhovati si nadosobními ideály při osobní kariéře, toť dělati ze života šarlatánský jarmark. Neuznávati je vůbec, toť prosté rabování života. Necítiti jich, hovadství.
*
Baví šašek, štváč štve, darebák se obohacuje, moudrý nudí.
*
Silné slabosti a slabé síly − také to je člověk.
*
Národní neštěstí. Ráno, probudiv se, máš pocit, že snad to byl jenom zlý sen; a pak se zděsíš, že ta hrozná rána nepostihla jen tebe, nýbrž všechny.
*
Domnívají se, že pravda a spravedlivost jsou jen morálkou slabochů.
*
Pravdy a ideály nepadají utrpením; potvrzují a posvěcují se jím, a tím jsou věčné.
Člověče, vždycky se spíše najdeš v bolesti než v pyšně lehkomyslném štěstí!
*
Nebudiž meč jen obáván, budiž také ctěn: není jen nástrojem útoku, nýbrž také nástrojem obrany; rukou pravdy a práva.
*
Střílelo a bořilo se lžemi, intrikami, bezectností a zradou − a výsledek byl stejný jako po nejkrvavěji prohraných bitvách: celý jeden národ a stát stal se válečnou kořistí, hozen násilníkům v plen.
*
Báti se příliš o svůj prospěch − a všechna počestnost jde k čertu. Jak u jednotlivců, tak u celých národů.
*
Dnes, v tomto čase a v tomto místě světa: Jak nebýti vlastencem, vším, co je pánům protivné?
*
Dobré může býti zkaženo. Zlé napraveno. − Neobzíravá, nepočestná, nestatečná povaha nehodí se vůbec k věcem veřejným.
*
Darebáctví (politické) proto tak prospívá, že všechno jeho nemravné podnikání těší se té výhodě, že nachází v tomto světě před sebou cestu nejmenšího odporu.
*
Ideová výchova směřující zásadně k tomu, aby se nestoudně loupeživá brutalita stala národní morálkou, musí nutně přisluhovati si fikcemi, u nichž každá hranice s ničemností a lží je smazána.
*
Už jsou u nás spisovatelé, volající po koncentrácích pro ty druhé! − Čím by se plnily, čím by se sytily ty ubohé, povzteklé mozkovice, čím by se dávila ta mrzká nitra než slepou a nízkou nenávistí?!
*
Učiti sebe je více než učiti jiné, znáti sebe je výše prospěšné než znáti jiné.
*
Co jsi? Sobě všecko, jiným zbytečnost, ba překážka.
*
Co by mohlo být v této nešťastné zemi brutálnější než útlak německý? − Český, přece!
V národě však je vždycky něco věčnějšího než v jeho škůdcích, co nemůže být do poslední jiskřičky udupáno a co neskonává.
*
Zlo, postihující lid, postihující národy ponížením, nespravedlivostí, křivdou, porobou, je lidským výrobkem, ovocem, někdy i dost trpělivé a důmyslné práce určitých podnikatelů.
Davy, celky, národové, příliš ochotně pracující na ujařmení druhého, pracují stejnou měrou na ujařmení sama sebe: byť nadšeni, opojeni, rozvášněni, stávají se pouhým nástrojem výbojné státní politiky.
*
Jsou lidé, na nichž, na celých, jen zadnice je nezáludná a neškodná.
*
Není třeba žádné skutečné hodnoty tam, kde stačí jenom paráda.
Míti na něco peníze nikterak ještě neznamená míti na to právo.
*
Ne mezi chudými, mezi bohatými je více lidí neschopných se poctivě uživiti.
*
Lidé musí i chtějí býti vedeni; pohříchu jsou nejsnáze strženi těmi, kdo se obracejí na jejich nemyslivost.
*
Jsi-li rozčilen, nebuč, netrkej, nekousej! Děje-li se bezpráví, křič, pravím, volej a křič!
*
Rodným jazykem nízkého a nešlechetného myšlení je vždycky, a vždycky musí být, lež.
*
Jak rozhodujícím činitelem bývá síla nepřátelství v životě, nepřátelství od člověka k člověku, jedince k okolí, okolí k jedinci, vrstvy k vrstvě, národa k národu! Člověk, který vidí kolem sebe vše nepřátelské, snadno se pak vyvíjí v šelmu, ba šelmu plánovitou.
*
Nejisté, hlučné bytí − celé curriculum vitae spousty lidí je v tom obsaženo.
*
Těžký otřes v národním těle. − Vypadá to, že nejprudčeji se pohnula právě ta nejškaredější havěť.
*
Lidé se mýlí převážně proto, aby se i nadále mohli mýliti.
*
Neznámo se rozpíná před lidskou myslí úměrně potřebě poznání.
*
Budiž, příroda je k osobním bolestem lidské kreatury lhostejná; ale jak člověk bývá k radostem přírody krutý!
*
Autorita neznamená pro tupé davy žádnou zjevnou nebo pochybnou mravní hodnotu; je jim jen něčím jako svatý obrázek na stěně nebo strašák v poli.
*
Doba, ve které se tolik lidí musí báti o svou holou existenci, o svou nejzákladnější lidskou důstojnost, o svůj život, není velkou, nýbrž hroznou dobou; je to doba, ve které jen ti trpící jsou velcí.
*
Mnoho lidí je do značné míry podobno housenkám na kapustovém listě. Spásají prostě, přičinlivě a houževnatě, co je kolem v dosahu. Když mají dost, zakuklí se − do rakve − ale žádný motýl z toho už pak není.
*
Nepříjemní lidé, tj. obtížní lidé = takoví, kteří před všechno na světě, ať malé či velké, pořád a neodbytně nastrkují svou osobu.
Ti sladcí − a přitom zlí − se podobají jedu.
*
Pokud si ještě můžeš koupiti dobrou knihu, nejsi docela chudý.
*
Život neobsahuje v sobě špatnost, není o sobě špatný; ale je dělán špatným teprve z počinu lidského.
*
Víte to, vy přemnozí, že vás dnešní svět nechává nejen hmotně, ale i duchovně chudými?
Možno-li v tomto světě v něco skládati naději, tedy nepochybně v postupující vzdělání nejširších tříd. Ne političtí činovníci, ale uvědomělý lid je základem budoucí lepší Evropy.
Největším nepřítelem myšlení jest lačnost po senzaci, která tak velmi vyznačuje moderní dobu; po senzaci, která na chvilku vzruší a nezanechá žádného hlubšího účinku. Jsou to bulvární večerníky, sháňka po tzv. informacích, chvilkových zprávách a novinkách, které na okamžik naplní mysl, ale neposkytují ani zbla vědění; kino a zábavy, pokud „rozptylují“ mysl, beztak naprosto nesoustředěnou.
*
Někdy − Někdy vážné, významné odbíjení věžních hodin může člověku být bližší a srozumitelnější než každý lidský zjev a zvuk a spor…
*
Nemusí to býti ani obzvlášť jemně upředené povahy, ve kterých dnes mnohé z toho, čím se politicky rozvášňují dny, vyvolává přímo pocity až fysické nevolnosti − nemluvě už ani o té duševní.
*
Běda životu, běda všemu lepšímu, běda dějinám dnů, když nízký, příjemně smrdutý duch se rozvášní! Když podlá nenávist chce vykonávati spravedlnost! Běda, když mravní hniloba triumfuje!
*
Moderní člověk žádá si tak dychtivě novinových informací, že to ani nepozná, když se mu podávají ve formě naprosto tendenční (že není informován, nýbrž zpracováván).
*
Jsou noviny, které si vzaly za úkol vycházeti i třikrát denně, aby mohly co nejsoustavněji šířiti nevzdělanost.
*
Svoboda není samoúčelná, ničím rozumovým neřízená energie. Svoboda je myšlením, protože rozhodováním mezi nižšími a vyššími možnostmi.
*
Nahoře a dole. Řízení věcí tohoto světa vedou většinou hodně nedokonalí lidé, vládnouce lidem rovněž hodně nedokonalým.
*
Proč se tak bojíme zemříti? − Není-li tak mnohá člověčí spokojenost vlastně hnilobou?
*
Těšíce se ze života, působíte v něm jen rámus.
Lidé jsou náruživí po novinkách, senzacích, cetkách, hloupostech, zrůdách, salonních kouzelnících, akrobatech, právě tak jako děti na pouti.
*
Může-li dnešní člověk různými politickými režimy býti tak obecně ochotně zbavován nejzákladnějších lidských svobod, znamená to, že jich v sobě od gruntu vůbec asi mnoho nenesl.
*
Lidé se rádi stávají biřici, slouhy a otroky násilných hnutí a ujařmujících diktatur.
*
Určité politické režimy předpokládají lidský materiál, který je rovnostejně povahy násilnické jako otrocké. Předpokládají poslušnost tak naprostou, že jí, co do mravních hodnot, ani nenapadá zkoumati ideje, kterým tak nadšeně slouží.
*
Kde je, kam se rozplynulo to vábivé volání ciziny mých mladých let? Teď, ba dávno už, jsem cele svou bolestí připoután k domovu.
*
Ani teď ještě, po nějakých stotisících letech, neumí člověk vždycky státi vzpřímeně.
*
Jak nemá darebáctví být povzbuzující, lákati k následování, když se většinou dobře vyplácí?
*
Zvláštní, jak významných postavení se domohou, jak důležitými činiteli se mohou státi lidé, jejichž inteligence zůstala značně rudimentární, naprosto nesouvislá a zlomkovitá, a jejichž mravní cítění se vůbec nevyvinulo!
*
Týti z lidské hlouposti není chytrost, nýbrž prostě darebáctví.
*
Zneužije-li se moderních propagačních prostředků − novin, rozhlasu, kina atd. − plánovitě, lze co nejšíře pěstovati hloupost, vychovávati si klientelu.
*
Politika je jedna z nejodpovědnějších a nejméně odpovědně provozovaných věcí na světě.
*
Všiví mají vši, bulvární večerníky sprostoty, senzace, aféry.
*
Romány? I ano, proč by ne? Ale vymýšlení není přemýšlení.
*
Vlast je zranitelná; ano, to je! Strašně to cítíme. Ale věčná, věčná!
*
Národ, jehož bytí je v nebezpečí, musí být schopen vyzbrojiti se také duchovně; zde jsou zákopy a pevnosti, které nemohou být žádnou artilerií zničeny.
*
Národní jednota. Ne ten, kdo z diktátů a zákazů, ale kdo z ušlechtilé lásky, spravedlnosti a svobody by dovedl ukouti jednotu, to teprve by byl vůdce!
*
Listopad 1938. Cizí lidé nám zmenšili území hmotné, a teď nám sami naši ještě zmenšují naše území duchovní. Co jste, štváči, traviči, spekulanti bez svědomí, udělali z národa, z toho lidu Masarykova pohřbu, lidu Všesokolského sletu, lidu mobilisace? S jakými čistými silami, s jakou věrností a důvěrou jsme mohli jíti do těžkých úkolů ztrýzněné republiky! S jakou otravou, s jakým vnitřním rozkladem se do toho nastávajícího krušného a nebezpečného života vchází! Žádný nepřítel světa nedopustil se tolika zlého jako vy, vyděrači běd, kteří jste tento národ tak strašlivě zkazili a zhanobili! Ne ztracená území, ale toto je národní katastrofa. Tato hrozná skvrna se nikdy nesmyje; paměť, která po vás zůstane, obsahuje jediné slovo: hanba.
*
Naskytne-li se vyloženě příznivá situace, kdy člověk může směle být nestoudně nízký, necítí člověk žádných mravních rozpaků.
*
Příroda netvoří jedince, nezáleží jí na jedinci, příroda chce množství. A přece působí v živých věcech zvláštní úsilí individualisovati se; bytost se individualisuje ze své osobité energie na vlastní vrub i nebezpečenství: individuum je jedinečné, proto neopakovatelné. A tak trochu i umělecké dílo. Tak nějak, spoluúčastňujíce se na díle a vývoji svým individualisačním úsilím, mohly věci tvořené přírodou snad i samy ze sebe něčím přispívati k bohatství a rozrůzněnosti kreace.
*
Primitivní člověk byl velmi sugestibilní k náboženskému třeštění, člověk moderní k politickému štvaní.
*
Uživiti se, toť příkaz bezesporný; méně bezesporné je v jakém světě, k čemu a jak.
*
Moderní primitiv se domnívá pořádati svět, dopouští-li se na lidech sobě podobných nebo i vyvinutějších hrubého násilí.
*
Běda v politice i v kultuře všemu lepšímu, když triumfuje zištná průměrnost.
*
Svět chce být klamán; a mnoho lidí nechce nic jiného než svět klamati.
*
Tvrdý život je pořád ještě životem; tvrdý život spojený s útlakem už cele životem není: lidská bytost doplňuje pak v tomto zkomoleném životě nenávistí to, oč v něm jest útlakem připravena.
*
Nejnešťastnější lidé: kteří se sami v sobě nudí.
*
Otrokářství, obchod s lidmi, nebylo v Evropě ještě tak docela zrušeno. Doposud z něho něco zbývá v mezinárodní diplomacii a jejích dohodách.
*
Nepřátelství, nenávist je asi přirozenou potřebou lidské kreatury.
*
Veliké věci a velicí lidé bývají v nenávisti; nízkost nedovede překlenouti vzdálenost mezi sebou a velikostí než záštím; přibližuje ji svému dosahu nadávkami; hle, velikost není výše, než kam ohava stačí doplivnout!
*
Zloduchů není mnoho; přisluhovačů množství.
*
Lidská bytost asi už není schopna neomezeného vývoje a zdokonalení. Co modernímu lidstvu přibylo na šíři, ubylo mu na hloubce.
*
Když se tomu říká „držeti se skutečností“, bývá v běhu obyčejně nějaký náramně nemravný podvod.
*
Co to moderní člověk v sobě má tak bodavě zahuštěného, jaký osten, jakou úzkost, duševní neduh, že se pořád tak potřebuje rozptylovat? Snad je to nejasný strach, aby vnitřní prázdnota se nestala zoufalstvím, co ho pohání, aby těkal ze zábavy do zábavy, z jedné sensace do druhé; snad je to nějaký duševní nomadismus − ach, jistě, vždyť je to člověk bez duchovního domova!
*
Člověk je velmi vzácně bytostí harmonickou, častěji zkomolenou a zvrhlou, nejčastěji upoutanou, a vůbec tragickou.
*
Jsou dějinné případy, kdy nejen „běda přemoženým“, ale hanba vítězům!
*
Vina za zlo, působící mezi lidmi, není v bozích, není v přírodě, je v lidech. Je v nás, mezi námi, z nás.
*
Zotročující a při tom dynamické ideologie jsou věru jakýmsi dobrodiním i pohodlím pro množství lidí, kteří by, ponecháni jen sami sobě, zůstali pouze člověčími plevami.
*
Jsem přesvědčen, že laciný optimismus je svou povrchní samospasitelností nakonec nebezpečný i tomu, kdo ho pěstuje. − Nad takovým optimismem není věru žádného důvodu k optimismu!
*
Kupčí se penězi, zbraněmi, niklem, koprou, naftou, opiem, bavlnou − kupčí se i národy.
Povážím-li, že nějaký lord tam někde daleko, o němž nic nevím, je utrpením mým a kolem mne lépe ukojen a zajištěn ve svých finančních interesech, bouří se ve mně lidská důstojnost − a lidový hněv − a msta!
*
Nejohavnější věcí v pohnutých časech je četba starých novin. Co bylo před třemi týdny zprávou, je dnes do nebe volajícím nesmyslem, co bylo tvrzením, je dnes trapností, co bylo stanoviskem, je vystřídáno opaky, co bylo uctíváno, je vláčeno blátem. Není výraznějšího obrazu lidské nestálosti, nevědomosti, pošetilosti, bezcharakternosti i podlosti, než bývají právě noviny.
*
Sobecké přání. V zájmu své citovosti, plachosti, neužitečnosti přál bych si rozumnějšího světa.
*
Podstupovati rány: nejprve omráčen, pak cítíš, že člověk je k zakoušení ran povolán.
*
V přírodě není služebnictví, avšak mnoho vzájemného užitku.
*
„Chybovati jest lidské.“ − Dobře, ale proč jste chyboval s takovou zpupností, s takovou brutalitou?
*
Budou se snad někdy lidé roditi jako státní majetek a už nic víc?
*
V těžkých, katastrofických časech projevuje se u některých lidí zvláštní potřeba jidášství.
Lidé bývají někdy velmi ochotni se ponížiti, aby mohli ponižovati jiné.
*
O malé poptávce po pravdě, o její nepevné situaci ve světě svědčí, jak často lidé lžou ani vlastně lháti nemíníce.
*
Nic není, k ničemu není, ničemu nerozumí − dali ho tedy do kulturního výboru.
*
Vážná, ba zlá věc: co každá pohnutá situace, každé vzkypělé hnutí politické nebo politicky-náboženské přitáhne, rozvášní a vynese na povrch lidí zvrhlých!
*
Svět je, jak se kde v lidském činu udá: blázinec, peleš lotrovská, galej.
*
Podá-li se lidskému nevkusu prst, chytne hned celou ruku.
*
Člověče, pamatuj, že jiní tě tak nemilují jako ty sama sebe.
*
Dnes a v Evropě! Lidé se jakž takž vpraví do každého režimu, který jim dá jíst a pít. Z ideologií jsou nejvíce vítány ty, které zájemce opravňují k surovosti.
*
Od dob, kdy se reportérsky fotografuje a filmuje, se i političtí činitelé, státníci a diplomati na svých schůzkách hojně co nejslibněji a co nejzbytečněji usmívají.
*
Velké politické řeči: pán se nadme a spustí.
*
Jaký mumraj stvůr! − ale pod ním, ještě hroznější?, odvíjejí se dějiny!
*
Špatné časy nacházejí vždy pohotové své nejoddanější výkonné síly: špatné lidi. Zlo by dávno nebylo tak mocné, kdyby nenacházelo tolik dychtivých přisluhovačů.
*
Ve všem stvoření toliko člověku zůstalo vyhrazeno uváděti do života nečisté prostředky a cíle.
*
Egoismus spojený s brutalitou a egoismus sdružený se zbabělostí − obě ty jeho podoby podávají hodně úhrnný obraz těchto dob.
*
Naše osudy osobní i osudy celých národů bývají podstatně závislé na vůli, libovůli či lhostejnosti těch jiných. Závisí na nich naše volnost, svoboda rozhodování, životní šíře, ba i drobné životní radosti; jen naše vnitřní lidská hodnota na nich nezávisí.
*
Věru těžko najíti v tomto bláznivém světě nějaký slušný a rozumný smysl. Prožili jsme děsná, povzteklá blbstva, hanebné ničemnosti i násilnosti. Nelze se nijak zachrániti z tohoto rozvratu, z tohoto slepého výbuchu, z této řítící se povodně. − Není skutečné svobody. Něco z ní je jen v dobrovolně přijaté vnitřní kázni.
*
Nedostatek vnitřní kázně pochází z divě přebujelého nebo zkaženě rozrušeného jáství; ze zlého egoismu. Křesťané mínívali, že z ďábla; ale je to jen z člověka.
*
Člověk snadno rozpoznává příjemné od nepříjemného, prospěšné od neprospěšného, s mnohem menší jistotou však špatné od dobrého.
*
Jak chudé a uzoučké životy − a co strachu před smrtí! To se vzpírá a bojí holý životní pud; skutečné důvody, skutečné hodnocení života by bez této životní energie mnohdy spíše vyzněly ve prospěch smrti.
*
Nechť si nikdo nemyslí: pokrytectví novin a rozhlasu a všechna ta šidivá propaganda − to všechno úhrnem, pomalu, ale jistě, vypěstovává lidový cynismus, nedůvěřivost a švejkovství!
*
Podívejte se jenom na ty nedělní prochazeče, na ten tzv. „přežvykující dav“! To není pouze tupá masa; to jsou lidé, necítící se v tomto těžkém a ohavném dnešku chráněni proti zlu a úkladům světa žádnými bezpečnými zákony a řády, ani žádným upřímněji sociálním společenstvím. Nedůvěřiví, odkázáni sami na sebe, opuštění, klamaní, zrazovaní, anarchističtí, opírající se jen o svůj slepý životní pud, bezcílní, spokojení s málem…
*
Lidské dějiny nejsou jen dějinami pokroku, velikých činů a velikých lidí; ovšem že také lidské hlouposti.
Co z hlouposti vzniklo, může být živo zase jen z hlouposti. Co se dá uskutečniti jen násilím, může být udržováno zase jen násilím.
*
Doba zmatku: jak by nebyla, když se s velikou vypočítavostí a s nejhrubší vůlí zmatek i vyrábí?
*
Zdá se to jako hrozný sen − a je to ještě mnohem hroznější: je to ohavná skutečnost.
*
Lžou, aby mohli brutalisovati. A brutalisujíce, nutí lháti.
*
Stojí to vůbec za to ještě o něco v tomto našem mizerném životě usilovati? Ovšem: o jeho zlepšení a zušlechtění!
*
Bláznivý mumraj světa dal by se zkrotiti jen hněvnou pěstí. Ale snad ani není ve světě dosti jasných hlav pro tento hněv, ani dost dělných a čistých rukou na tuto pěst…
*
Pán světa: Blud. − Jeho nejotročtější slouha: také Blud.
*
Pro zlé stavebním materiálem, dobrému stavební překážkou je lidská mravní nedostatečnost.
*
Lidé jakožto surovina špatných ideologií jsou vskutku jenom hroznou, ohavnou, bídnou materií.
*
Nesvoboda jest nesmět slyšeti pravdu a nesmět pravdu mluviti.
*
O nedostatečné účinnosti rozumu mezi lidmi svědčí, že dějiny lidstva spíše než myšlenkami budují se krví − a v krvi prodělávají své posuny i zvraty: i lidová rozhodnutí k nápravám, činům, k občasnému zlomení okovů vzcházívají spíše z nesnesitelného už utrpení než z konstruktivního rozumu.
*
Pokud nelze bezpečně spoléhati na dobré stránky člověkovy, pokud lze s úspěchem počítati s těmi jeho horšími, potud ovšem má špatnost vždycky tu lehčí práci.
*
Podstatnou část toho, čemu v těchto časech přihlížíme a co zakoušíme, možno co nejúplněji obsáhnouti jediným slovem: hanba.
*
Hořký je náš chleba, hořká práce, hořké myšlení − a přece − přetrvat, nestati se rozšlápnutým psím lejnem.
*
Kázeň není k tomu, aby spoutávala svobodu, nýbrž aby jí dávala vznik.
*
Dupe se, mašíruje po silnici; v přírodě krokem musíš tichým.
*
„Milovati život“, „uctívati život“ = spíš pěkná fráze než život sám.
*
Modernímu člověku velmi imponuje každá velikost technická; velikost duchovní však sotva.
*
Nedůvěra k tzv. mužům praxe bývá, hlavně v politice, velmi oprávněná: vynikají velmi často nedostatkem hlubší morálky i hlubšího vzdělání.
*
Vloží-li se takzvanému aktivismu (reálnímu přizpůsobení se poměrům) hned od začátku do vínku bezcharakternost, licoměrné prospěchářství, lest a lež, nevznikne z toho aktivismus, nýbrž špína.
*
Svět se kácí, kde poroučí bláznovství a blbost poslouchá.
*
Umělecký genius = příroda a duch.
*
Nebylo by bez užitku, kdyby byly, všem nám pro poučení, sepsány dějiny hloupostí a slabostí, dějiny omylů lidstva.
Člověk je bytost vždycky jen nějak nezcela vychovaná, nedospělá, značně nedokonalá. Pořád ještě, ba nikdy, nejsme schopni dobře rozlišovati
co je hloupé − chytré − moudré
ošklivé − průměrné − krásné
nicotné − významné − svrchované
špatné − dobré − dokonalé.
*
Po sobě, ne po jiných, musel by člověk stoupati, chce-li opravdu výš!
*
Rád, ochotně, zpupně člověk sebe sama přeceňuje − aby mohl v sebe věřiti.
*
To, že v evropském politickém slovníku se tak příznačně ujala slova ideologie, režim, methody, mohlo by být skoro dostatečným podkladem pro diagnosu lidí i doby.
*
Tisk a propaganda. Jaká bída rozumu, jaký úpadek svědomí, když pravdy a skutečnosti, které nemohou býti popírány, z příkazu popírány býti musejí!
*
Svoboda není žádný nebetyčně nedosažný ideal; je, musí to být prostý vezdejší statek.
*
Tisk. I křivé a falešné zprávy jsou vždycky ještě dosti přímými a bezpečnými zprávami o zájmech, jimiž jsou diktovány, a o prameni, z něhož vycházejí.
*
Ne zlato, ale bláto světa je jeho nejdrahocennější hmotou: z popela mrtvých, z potu, slz a krve.
*
Ó země! Roztahují se na tobě, rozkazují, pořádají, kazí a ničí; nikdy přes ně nepřejde ani pomyšlení, že tato zeměkoule se svými boji a bědami se vznáší v nebeském prostoru…
*
Člověk má být dobrý ze svobodné a vědomé potřeby − ne ze zbabělosti.
*
Špatnost je úskočná, drzá, dravá, brutální − dobrota plachá, mírná, pokojná. Opravdu velmi nestejné šance.
*
Těžké doby jsou chvílemi ničemů − ale zase také velikých charakterů.
*
Důležitost mravní, občanské, vlastenecké výchovy: lidé se nestávají z ničeho nic velkými nebo podlými až teprve v rozhodných vážných chvílích; bylo to v nich, nezjevně a neuplatněně, uloženo už dříve.
*
Skutečná svoboda se neuděluje; dobývá se.
*
V národě je něco, co už není národem: ničemové.
*
Z většiny jsou lidské zábavy pouze trapným útěkem před smutkem.
*
Počnou-li positivně hloupí lidé přemýšleti, je zle. Mají-li násilní lidé mínění, přesvědčení, zle dvojnásob. Běda, umíní-li si hloupí a násilní jednati!
*
Občane! Lev, hroznýš, krokodil není nebezpečný; nebezpečný je politický, hospodářský, žurnalistický lump!
*
Častokrát se musím ptáti, proč lidé se tak hojně a snadno dávají do služby špatných věcí: ze zbabělosti (příčin existenčních), ze služebnosti (nedostatečné inteligence), ze špatnosti? Asi že to bývá nejčastěji všechno v jednom: zbabělí, služební a špatní.
*
Malí lidé bývají ničemní (udavační v nejrůznějších formách) ze zvláštní ctižádosti: aby někomu druhému prokázali svou moc − totiž škodlivost.
*
Rozpoznavše hloupost, lidé se jí vysmívají. Nerozpoznavše pravdu, také se jí vysmívají.
*
Lidé příliš bohatí, než aby měli dobrý rozum, váží na váze tohoto světa nejvíce − a nejtíže.
*
Volá se po někom, kdo by poroučel, aby poslouchající nemuseli přemýšlet.
*
Malé potřeby hmotné, větší potřeby duchovní − to vztyčuje a udržuje jednotlivce i národy.
*
Jediným skutečným bohatstvím člověkovým je jeho osobnost. Může mu být tím nejpodstatnějším zdrojem životního štěstí.
*
Zlo, lidské zlo, není ve světě z principu, ale je v životě neustálou protivností, otravou, mnohdy převelikou protivností a otravou.
Lidské zlo − to je především lidská nedostatečnost.
*
Daleko zasahujícím svízelem ve veřejnosti jsou nevyvinuté osobnosti deroucí se do této veřejnosti s důležitostí co nejenergičtější.
*
Co jiného, kdo jiný než lidé činí život těžkým a zlým?
*
Život je hroznou věcí, když pokaženou lidmi.
*
Násilné smilstvo je trestné. Násilné blbstvo nikoliv?
Co nízkosti je někdy třeba uplatnit, aby se mohla do chodu uvésti a uskutečniti velkolepá hloupost!
Lež prostředkem a lež cílem; i to jsou dějiny.
*
Nevyrábějte chudobu a nebude jí tolik!
*
Obávám se, že není Boha. Není-li však Boha, pak to, čemu říkáme člověk, není tím vším, co si jakožto lidskou bytost představujeme, nýbrž jen jedním z živočichů. Proč tedy pak ale věříš v duši? Přece jen − aby mně člověk nebyl jen obludným zvířetem s nástroji, stroji, továrnami, obchody, zájmovou politikou; obludným živočichem, jehož veškerá hodnota musí být podložena jen zlatem.
*
Člověk myslí mnohem častěji a mnohem víc než ví, a mluví mnohem častěji a více než myslí.
*
Svět, vyžívající se velkými aktuálními ději politickými, podává vždycky při tom obraz veliké lidské zkaženosti, slabosti, mrzkosti i hlouposti, nejodpornější i nejžalostnější trapnosti. Člověk odloživší slušnost, rozum, všechnu lepší mravnost a důstojnost je bytostí opravdu nízkou, jedovatou, hanebnou.
*
Hloupost poroučející a vládnoucí, hloupost sloužící a provádějící − i to jsou dějiny.
*
Nenajdeš-li štěstí či aspoň klid v sobě, kde potom?
*
Lidská kreatura si libuje v mnoha věcech, které přitom vlastně nijak nechápe, jako zase odmítá mnoho věcí jiných, které nechápe rovněž.
A co ještě lidská kreatura v sobě dovede spojiti: chce žíti, ba velmi žíti, a přitom býti k životu naprosto bezcharakterní.
*
Mnohé z lidských vášní jsou ukojitelné; rozkoš tyranie a brutality nikoliv.
*
Za co jiného se může lež vydávat, ne-li za pravdu, hloupost, ne-li za rozum?
Váha lži a hlouposti nespočívá jen v jejich obsahu, nýbrž také v jejich hlučnosti.
Důležitě a povýšeně nesená hloupost má se matematicky k hlouposti bezvýznamné jako těžký kapitál vůči neplatnému šestáčku.
Tichá, němá, anonymní hloupost a hloupost významná, vlivná a řídící, jako by to nebyla jedna a táž hloupost.
Hloupost je srozumitelnější než rozum; proto v politice snadněji dochází zájmu a platnosti.
*
„Účel posvěcuje prostředky.“ − Ale začasto se toho účelu nedosáhne a z celého zástoje čpí pak jen ty neposvěcené prostředky.
*
Vážné na zločinech je také to, že fatálně z nich postihuje trest jen ty, které se na celé čáře nějak nepovedou.
*
Lakomec nepracuje pro sebe, ale pro své dědice, režimy, jakkoliv obmyslné a násilné, pracujíce na svém upevnění, chtěj nechtěj připravují půdu pro svůj opak.
*
Na štěstí, že v špatných lidech nejčastěji máme co činiti ne s lidmi chytrými, nýbrž v podstatě hloupými.
*
Živiti se na účet života svých bližních − to je přece také svého druhu lidojedství.
*
Duše není věčná; nikdy jí nebyla. Tvá duše, člověče, je tvým šlechtictvím a tvým dílem, a tvým nejvyšším a nechť − i beznadějným nárokem na věčnost.
Člověče, kdybys neměl míti duše, pak bys byl jen hroznou, netvornou, zpupnou a nesmyslnou živočišnou příšerou.
*
Nesvoboda není ohavnou újmou jen na vůli; na důstojnosti. Nesvoboda není kázní; je ponížením.
*
Dnes věru ohavno žíti; ale ještě mnohem ohavnější by bylo podlehnouti.
*
Noviny. Dá to nějaké práce hodně toho namluviti a nenazvati očividné násilí násilím!
*
Násilí a lež nebojují; vraždí.
*
Není v lidském dosahu myšlenky nebo věci, které by člověk nedovedl zneužíti, kterou by nedovedl pokaziti.
*
Kdo bojuje, necítí tak těžce hrůzy bojiště ani utrpěné rány.
*
Každý snad je nakloněn se domnívati, že jeho život je cele z jeho vůle; a přece ani cele ze své vůle se na světě neoctl.
*
Spíše než hříčkou osudu bývá člověk hříčkou svou vlastní.
*
Existuje takové množství lidí, kterým něco duševně schází, nebo kteří se myšlenkově dosti nevyvinuli, že se z nich může utvořiti celé politické hnutí, ba věru, že se i už nejednou utvořilo.
*
Není mezi lidmi tolik soudnosti, aby i blázni i darebáci nenašli své náruživé přívržence.
*
Teprve když lhářům, otravům, kazisvětům nevěříte, učiníte je bezmocnými a trapnými na podívání, postavíte je tam, kam jedině náležejí.
*
V džungli se rodí hadi a šelmy, v ničemných formách života ničemní lidé.
*
Co je lidstvu vždycky, v každých, lepších i horších časech převelice ke škodě a úhoně, to je nejrůznější lidská havěť: hloupá, bezcharakterní, zbabělá, drzá, otrocká, zištná, podlá, shnilá, zrůdná, zkažená.
*
Rád jdeš spáti, jsi-li unaven. Až budeš velmi unaven, i rád zemřeš.
*
Býti mrtev, nebýti, je sladké z té příčiny, že ještě mnohem více než spánek je to mír, zkonejšení, závěr bolestí a trampot; ale tuto vrcholnou sladkost, jaká lidskému tvoru může býti přána, mrtvá bytost už nepožívá, necítí. O sobě je umírání srdcervoucí, smrt je tak hrozná, nepochopitelná, že se nám omluvitelně musí jeviti těžkým neštěstím, zlou věcí, slepou a surovou křivdou.
*
Můj bratře, ubohý, povznesený, netečný, víš ty, že jsi mrtev?
*
Ach, Karle, kus mé bytosti s tebou zemřel!
*
Přede mnou byli lidé, po mně budou lidé. Snad, bytost příliš drobná a krátce žijící, tloukl jsem se zde jenom jako moucha v okně. A všechno, co lze, je v těch, kteří byli a budou. Ach, ať žijí lidé této země!
*
A dost. Život se nepíše; žije se.
*
Ach − a já přece nemiluji aforistickou kulturu!
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
