Florilegium misanthropicum 2.
Henry Ford:
Myšlení je nejtěžší práce, jaká existuje. To je pravděpodobně také důvod, proč tak málo lidí myslí.
generál Gerd von Rundstedt:
Vítězství má hodně tatínků, prohra je sirotek!
*
Akta X:
Způsob, jak předpovídat budoucnost, je tvořit ji!
Aby ukojili svůj hlad,
Nemají dosti plodů, které jim Bůh v ruce klad’,
Příroda se chvěje nad zločinem proti Bohu,
Žádají jinou v krvi potravu.
Přijde čas, kdy lidé budou pociťovat takový odpor k masu zvířat, jaký pociťují k lidskému masu.
Čím víc představitelů lidstva poznávám, tím víc obdivuji mého psa.
Karolina Světlá:
Kde je ticho, tam není ještě klid a kde je klid, nemusí být mír.
Lidé pochybují o tom, co říkáte, ale uvěří tomu, co uděláte.
Jerzy Krzystoń:
Mou devizou se stal nesouhlas. A svobodné lidské myšlení, pro něž stojí za to obětovat vše...
Lidé se neradi přiznávají, že nenávidějí toho, koho mají milovat.
Alexej Pludek:
Přivést člověka na svět a dát mu prožít utrpení je horší než ho na svět nepřivést.
Na vině nezáleží, jde-li komu o moc. Nevinný, který překáží, je horším odpůrcem než zločinec, neboť toho můžeme snadno usvědčit, zatímco nevinný je silný svým vědomím práva.
Hans Jörg Viesel:
Není to forma státu, je to samotný stát, který plodí zlo a ustavičně ho živí a podněcuje.
„Anarchos“ z Wetzlaru:
Ani v komunistické části světa nejsou dělníci osvobození od vykořisťovatelů; jen tyrany X vystřídali tyrani Y...
Otto Reimers – časopis Zeitgeist:
Volání po násilí a samopalech není anarchistickou výzvou! Pro nás, anarchisty, stále platí heslo „Bojujme duchovními zbraněmi, ne výzbrojí barbarů!“
Hans Josef Karbach:
Naše cesta k anarchii nemůže být vydlážděná mrtvolami. Násilím není možné dosáhnout stav bez násilí.
Willy Wuppertz:
Hrůzu na lidstvo seslaly nejen rozkazy vedoucí menšiny, ale i činy poslušných mas.
Západoberlínský časopis Schwarze Protokolle:
Každý ismus, který nás ujišťuje, že nám konečně poskytne pravdu, život, světlo, je kopí natřené medem: čím víc je lížeš, tím víc se na ně napichuješ.
George Washington:
Činy proti svobodě by se měly posuzovat stejně jako vražda.
Maurice Barrès:
Tajemství silných spočívá v tom, že se neustále překonávají.
Libor Kadeřávek,
můj kamarád:
OTROK A SVOBODA
Já se chci oprostit od všeho otroctví,
Já chci úplnou svobodu.
Nechci se nechat zaživa pohřbít do hrobu.
Pro vás je svoboda jenom víc peněz,
Kdo ji chce skutečnou, pro toho řetěz.
Vy kurvy zasraný, nenávist, chamtivost,
Už vás mám za život tak akorát dost!
Edmond de Goncourt:
Každá bytost, která není po určité stránce trochu pošetilá, nebude nikdy, nikdy, nikdy mít literární talent.
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.
Henry Miller:
Co je mravné a co nemravné? Tuto otázku nemůže nikdo nikdy uspokojivě zodpovědět. Ne proto, že se mravnost stále vyvíjí, ale protože spočívá na fiktivních zásadách.
Morálka je pro otroky, pro bezduché bytosti.
Problém světa je problém individua. Žije-li jednotlivec v míru, má-li pocit štěstí, velké snášenlivosti a intenzívně touží pomáhat, světový problém jako takový přestává existovat. Uvažujete o světovém problému dřív, než jste uvažovali o problému vlastním. Dřív než jste nastolili mír a porozumění ve svých vlastních srdcích a myslích, přejete si zavádět mír a pokoj v myslích ostatních, ve svých národech a státech; mír a porozumění však přijde, jen když je porozumění a jistota ve vás samých.
Thomas Carlyle:
Každý velký čin zdá se být z počátku nemožný.
Laudomia Bonanniová: Drogy
Měšťákům říkají lejna a společnosti hovno.
Rodíce se pláčeme, že jsme přišli na svět, do téhle velké klece plné bláznů.
Kariéra a jistota jsou zavrhovány, práce je nenáviděná. Naše děti bloumají po světě jako tuláci, vedou kočovný způsob života. Jsou odtrženi od světa dospělých, do něhož ještě ani nezapustili kořeny. Jako by se jim tento svět zdál pochybný.
Jak jsem si jen mohla myslet, že v tomto světě, tak neklidném, vykolejeném a drsném, by mohlo dítě vyrůst normálně.
Ale co když ho tak znechucuje a děsí svět. Jak pro něj mohu změnit svět?
Co dát náhradou člověku, jemuž byla odňata droga?
Už žádné město, žádná zkamenělá a špinavá města, proti nimž se mladí bouří. To nové vzrušení v hlase, probuzení životního přání...
Ponořit nohy do rozpáleného písku, do chladivého příboje, který je oblévá, vzdaluje se a znovu se vrací. Jít a jít, kilometry a kilometry, dál od stánků a tlampačů, dál od kabin a deštníků, pryč od lidí, žvýkačů odporné gumy a vdechovačů hořkého nikotinu, za poslední útes a k poslednímu lovci bokosanek, k poslední plachtě ve vedrem se chvějícím vzduchu, až na volné, čisté moře.
Kdo má nejméně žádostí, je nejšťastnější.
Jsme všichni jen výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli.
Edgar Rice Burroughs: Tarzan, syn divočiny
Jakmile Tarzan vstoupil do džungle, ihned vyšplhal na strom. Zmocnila se ho radost ze svobody. Toto je přece pravý život! Takový má rád! Civilizace člověka svazuje, šaty jsou na obtíž, nic se nemůže vyrovnat životu v takovéto divočině. Co kdyby zamířil opět tam na jih, k chatrči na pobřeží?
Alfonz Bednár:
Zlo někdy ničí lidi, kteří mu pomáhají.
Václav Jamek:
Traktát o chatrných divech
Chtěl jsem patřit sám sobě alespoň v sebezničujícím úsilí – omyl! Neboť právě tehdy je administrativně stanoveno, že má svoboda neexistuje...
Milovan Vitezović:
Když všichni lidé budou básníci, nikdo nebude psát poezii.
Václav Havel: Asanace
I my jsme odpovědni za smutnou podobu tohoto světa a za to, že ty nejjemnější z nás vyhání až za hranice bytí.
Pokud můžeš o zvířatech přemýšlet jako o bratrech, udělal jsi malý krok vpřed za účelem bratrství všech duší, a ne slov o bratrství všech lidí.
František z Assisi:
Bůh si přeje, abychom pomáhali zvířatům, jestliže potřebují pomoc. Každá bytost v ohrožení a nebezpečí smrti má stejné právo na ochranu.
Abraham Lincoln:
Práva zvířat jsou pro mne stejně tak důležitá jako lidská práva. Je to cesta k všeobecnému lidskému bytí.
Laurence Sterne:
Samota je nejlepší vychovatelkou moudrosti.
Pierre Corneille:
Medea
Uprostřed tolika nebezpečí zůstává mi mé já!
Prvním zákonem všeho tvorstva je: zachovat se, žít. Sejete bolehlav a žádáte, aby vám uzrály klasy.
Láska a strach mohou jen těžko existovat vedle sebe. Když si mezi nimi budeme muset vybrat, je bezpečnější vybrat si, aby se nás ostatní báli, než aby nás milovali.
Historie nás varuje, že obyčejný osud nových pravd počíná jako kacířství a končí jako pověra.
Lékařský výzkum udělal takové pokroky, že koneckonců už na světě není zdravého člověka.
Miroslav Dolejší (1931 - 2001):
Žádný president vám svobodu nemůže dát; ke svobodě musí být člověk donucen, protože sama o sobě je tak těžká, že si ji nikdo dobrovolně nezvolí. Je to vnitřní stav člověka. A platí se za to.
To je jeden krůček, kterým musí mukl projít. Je otázka, jestli máte sílu vrhnout se do toho chladu a hrůzy naprostého osamocení a života v tom, co vám bylo svěřeno – totiž být sám sebou.
Když máte hlad, vidíte, jak lidé různě reagují. Jeden naříká, druhý zase mluví o jídle a ti nejlepší prostě mlčí. Hlad buď vydržím, nebo ne. Všechny komentáře jsou zbytečné.
Jakmile jednou nahlédnete přes vysokou mohutnou zeď iluzí, klamů, polopravd a lží, které jsou pravděpodobně nutné pro život normálních lidí, už se mezi ně nemůžete vrátit.
Z rozhovoru pro Lidové noviny, 15. března 1991 –
Proklamované úsilí politiků není upřímné. Je to hra. Když ji porovnáte s činy, vidíte, že ty směřují úplně jinam.
Světovládu je dnes možné dělat prostřednictvím světového finančního systému, je možné to dělat psychologickými prostředky, ovládáním tisku, rozhlasu a televize a vytvářením konzumní společnosti, která je naprosto manipulovatelná.
Ovládnout svět se může podařit jen za předpokladu úplné fyzické a duchovní závislosti každého jednotlivého člověka na těchto manipulátorech.
Jedinou povinností člověka je být sám sebou. Zjistíte, že to, co vám vadí v tom, abyste mohl být sám sebou, je jakákoli závislost na tom, co pro sebe chcete mimo naplnění tohoto údělu. Politické nebo občanské svobody jsou iluzí, jsou neuskutečnitelné. Svoboda je stav vnitřního života člověka, je to stav mysli, je to stav jeho ducha. Kdyby se podařilo, a všechna výchova posledních tří století směřuje proti tomu, kdyby se podařilo v těchto intencích vychovat lidi, tak by šance na nějakou světovládu byly prostě neuskutečnitelné.
Třemi cestami můžete dojít k moudrosti:
První je cesta zkušenosti – to je cesta nejtěžší.
Druhá je cesta napodobení – to je cesta nejlehčí.
Třetí je cesta přemýšlení – a ta je nejušlechtilejší.
Mudrc hledá všechno v sobě, nerozumný člověk všechno v druhém.
Když se šíp mine cíle, viní z toho střelec sama sebe, a ne druhého člověka. Tak si počíná i mudrc.
Moudrý člověk je sice přísný k sobě, ale nepožaduje nic od druhých.
Zbabělost je vědět, co se má dělat, a nedělat to.
Mám opravdu štěstí. Vždy, když jsem se dopustil nějaké chyby, vyčítali mi ji.
Chyby každého člověka ukazují, kam patří.
I to největší moře má své břehy; bezbřehá je pouze lidská hloupost.
Jan Masopust:
Člověk myslí, a devastuje svoje okolí. Zvíře je rozumné, protože to nedělá. Zvířata na rozdíl od člověka zabíjejí pouze z nutnosti. I proto rčení „člověk se chová jako zvíře“ zvířata samotná velice poškozuje. Já ho beru jako lichotku... pro člověka.
Myslivec se bude bránit: on není sprostý bouchal, neboť rozlišuje škodnou od užitečné. Ovšem jedinou škodnou v přírodě je podle mého – člověk. Někde jsem četl transparent: Lidí je moc!
Jaroslav Vrchlický:
(Být svým)
Být svým! To jádro všeho,
to moudrost nejvyšší,
od lauru sahá dolů
až k cypřiši.
Být svým a nepovolit
a na svém vždycky stát,
když kolem vše se bortí
se v klidu smát.
A vidět, jak vše splývá
na přelud, hračku, dým –
že pevné jen, co zbývá:
být vždycky svým!
Otázka, co bylo dříve, zda vajíčko nebo slepice, vám dělá potíže jen proto, že vycházíte z předpokladu, že živočichové byli od počátku takoví, jací jsou dnes. Jaká pošetilost! Nevíme právě tak, jací byli, jako nevíme, jací budou. Pranepatrná dešťovka, která se svíjí v blátě, se možná vyvíjí k velikému živočichovi. Obrovský živočich, který nás děsí svou velikostí, se možná vyvíjí k dešťovce a je možná jenom zvláštním, přechodným výtvorem této planety.
Nevěřte tomu, kdo chce zavádět pořádek. Předpisovat, to vždycky znamená činit ze sebe pána druhých a omezovat je.
T. Mann:
Na skeptikovi je pozitivní víra, že všechno je možné.
dr. Jordan:
Konečný důkaz pravdy: Můžeme to uplatnit? Můžeme tomu svěřit svůj život? Taková je konečná zkouška.
Jiří Novák:
Hladí tě po hlavě? Možná že si obhlížejí skalp.
sumerské přísloví:
Jsem plnokrevným ořem,
leč zapřažen jsem s volem,
a musím táhnout káru
a vozit rákosí a slámu.
Jean de La Bruyère:
Většina lidí užije lepší části svého života k tomu, aby si zkazila tu druhou.
Moudrý se někdy vyhýbá společnosti z obavy před nudou.
Dětem se zdá všechno velké: dvory, sady, budovy, nábytek, lidé, zvířata; dospělým lidem se tak jeví věci velkého světa, a dovolím si říci, také proto, že jsou malí.
Charles Louis Montesquieu:
To, že jsem se zabýval duchovními věcmi, byl pro mne ten nejlepší lék proti všem životním svízelům, neměl jsem nikdy žádný zármutek, který by nezaplašila hodina četby.
Ženy a tlučhubové. Čím dutější je hlava, tím víc se snaží se vyprázdnit.
Ženy musí buď poroučet, nebo poslouchat.
dr. Samuel Johnson:
Duchu, jenž je schopen vidět obyčejné události v jejich skutečné podstatě, dávají zcela prosté příběhy příčinu k vážným úvahám.
Zbožný člověk je jako hypochondr, čím více léků bere, tím více zhoršuje svou nemoc.
Julien Offray de La Mettrie:
Nechť se jiní lidé utápějí v davu, kde přestanou sebe samy znát, či spíše se začnou sami nenávidět; moudrý člověk prchá před velikým světem a vyhledává samotu. Proč se cítí dobře jen tehdy, když je sám se sebou nebo se sobě podobným? Proto, že jeho duše je věrné zrcadlo, v němž se jeho oprávněná sebeláska s uspokojením zhlíží. Kdo je ctnostný, nemá se čeho bát při poznávání sebe sama, kromě příjemného nebezpečí, že se sám sobě zalíbí.
Edward Gibbon:
Největší a nejdůležitější část výchovy každého člověka je ta, kterou si dal sám.
Marie von Ebner-Eschenbachová:
Moudřejší ustoupí. Smutná pravda, na níž je založena světovláda hlouposti.
Georg Büchner:
V člověku se projevuje individualita svobodou.
Bertrand Russell:
Základní chyba otců: Očekávají od svých dětí, že jim budou dělat čest.
Všechny trampoty jsou z toho, že hlupáci jsou si jistí sami sebou, zatímco rozumní lidé jsou samá pochybnost.
Sherwood Anderson:
Když člověk píše literaturu, nesmí podlehnout laciným sklonům. Musí počkat, až se ho zmocní podivná touha otesat kámen a vrhnout ho do zahnívajícího moře.
Francis Scott Fitzgerald (1896-1940):
Našim otcům se jaksepatří podařilo zruinovat svět, než jej odkázali nám. Odevzdali nám jej rozbitý na kusy, popraskaný a rozpálený do červena, jenjen vybuchnout. A pak jsou překvapeni, že jej nepřijímáme s týmž ušlechtilým a důstojným nadšením jako oni.
Georges Politzer:
V řádu, ve kterém dnes žije člověk, není nic přizpůsobeno jedinečnosti jeho života. Člověk je obklopen na všech stranách společenským řádem, jehož existence spočívá na faktu, že se s většinou lidstva zachází tak, že se nepřihlíží k jedinečnosti života každého z příslušníků této společnosti.
Tin Ujević:
Vždy nám někdo schází,
když nás báseň zmámí.
Ohlédnem se bledí.
Scházíme si sami.
Georg Brandes:
Jasnost našeho ducha se zmenšuje ve styku s některými duchy. Je třeba očišťující samoty, aby člověk vyrostl zase do své výše. Nebezpečné je i jen je vyslechnout; svůj duchovní nástroj jim svěřit; vrátí ho polámaný, struny rozladěné.
Halina Tarasowa:
Produkcja żiwca
Skutečný vegetarián je ten, kterého k odvrhnutí masa vedou humanitární pohnutky, protože nezabíjí. Každý masožravec řekne, že nezabíjí. Ano, nezabíjí vlastníma rukama, vraždu dokonají jiní s jeho dovolením a na ukájení jeho chutí.
J. Maszenska-Knap
(Czy wolno nam zjadać zwięrzeta?):
Zvířata na jatkách celým svým chováním dokazují, že rozumějí hrůze chvíle, že chápou blízkost smrti. Padají při tom ve smrtelném úleku na kolena, chvějíce se po celém těle, zalévaná smrtelným potem strachu, z kterého jim černá srst. Některá křičí přerývaným hlasem, jiná pláčou tak strašně, že pramínky slz jim přímo vytvářejí kaluže na bocích hlav. Pro lidi, kteří nemají potlačený (umrtvený) soucit, je otřesné dívat se na hrůzu, která se zračí v jejich očích, vyjadřujících prosbu o slitování. Ale peklo těchto zvířat začíná už v okamžiku jejich určení pod ukrutnou vládou lidí zbavených všech citů, kteří s nimi zacházejí jako se zbožím.
C. Zuckmayer:
(Hejtman z Kopníku)
Práce kazí charakter.
Armáda je dobrá tak akorát pro služtičky.
Každou neděli mám z těch měšťáků pocit, že bych skočil světu holou zadnicí na obličej.
Paul Éluard:
Plivu do tváře člověku menšímu než je třeba.
Erik Jan Hanussen:
Dav chce to, co chce žena: říká „svleč mě a znásilni.“
Divoši, nebo civilizovaní, všude, kde jsou lidi, a hlavně ženy, tam je destrukce.
Karel Sýs:
Prsty hajlují do V – poloviční pizda.
Petr Bezruč:
Jsou duše drsné, co samy jdou životem.
Jste tak jak já, slezské lesy, mé lesy.
Smutek se na kmen a koruny věsí,
hledíte teskno a hledíte přísně,
jak moje myšlenky, jak moje písně.
J. Bitsch:
(Do hlubin džungle)
Chci pryč z naší blahobytné země, pryč odtud někam, kde hraje poněkud větší roli otázka ráčí-li někdo nebo neráčí starat se sám o sebe.
Toužím po onom prapůvodním pocitu, jaký jistě znával člověk doby kamenné: dokázat uhájit svou existenci v boji proti přírodě. Boje, jež vede civilizace, mi připadají nekonečně ubohé ve srovnání se zápasy života primitivů. Co je boj o peníze, co znamená soutěž o společenskou prestiž proti soutěžení s přírodními silami, co je šampaňské proti kalné říční vodě, má-li člověk doopravdy žízeň?
Džungle volá.
Všechny obtíže je třeba popadnout za pačesy a vypořádat se s nimi na místě a ihned.
Jestliže v džungli hladovíš, pozoruj opici! Můžeš sníst všechno, co sní ona!
Peter Kafka:
Atomová energie. Pijan si oddechne. Podařilo se mu přiženit se do továrny na kořalku.
Robert Ardrey:
Instinkt dravého zvířete, který rozum nikdy zcela nedokáže udržet na uzdě, nás nyní může – zbavené všech zábran – hnát do nekonečných konfliktů, až druh homo sapiens zcela zanikne.
Člověk je šelma, kterou přirozený pud žene k tomu, aby zabíjela se zbraní v ruce.
Ze soubojů mezi jednotlivými šelmami vzniká válka.
Povaha volné šelmy se v podstatných rysech přenesla z jednotlivce na organizovaný národ. Zvířecí předci lidí byly masožravé vraždící opice. Dnešní lidé jsou jejich nepolepšitelní dědicové. Dokazuje to i nezkrotná záliba ve všem, co bouchá.
S. L. Washburn:
Člověk má psychologii masožravce. Je snadné naučit člověka zabíjet a je těžké rozvinout u něho zvyky, které zabíjení brání. Mnoha lidem působí potěšení, když vidí, jak jiní lidé trpí, nebo jim činí radost zabíjet zvířata.
A až donedávna se na válku pohlíželo stejně jako na lov. Jiné lidské bytosti byly prostě jen tou nejnebezpečnější zvěří. Válka byla v dějinách lidstva příliš významná, než aby pro zúčastněné muže nebyla potěšením.
Bohuslav Brouk:
(Manželství – sanatorium pro méněcenné)
Mějme vždy na paměti, že lidé uzavírají manželství a plodí děti jedině proto, že manželství – stroj na děti – je nejlepším lékem pocitu méněcennosti.
Animal Sapiens:
Ach...!
Pach řitního otvoru
Kam se schovali všichni „nezbední“ skřítkové
Přikryti zkamenělým pláštěm smrti.
Chci říci
Jen silní
Umírají šťastni!
Bechr:
Jsem slaboch, doktore, a nemám pevnou vůli. Ale když já bez té práce nemůžu být!
Paul Gauguin:
Velmi mě udivuje škoda, kterou jsem si napáchal svou pyšnou povahou. Ať dělám co dělám, už můj obličej vyjadřuje opovržení, nemohu za to. A pak, kčertu, člověk nic nezíská, když se dvoří pitomcům. A já mám proč nenávidět většinu lidí!
Stéphane Mallarmé:
Tělo je smutné, žel, již nechci víc knihy číst.
Pryč odsud! Utéct! Tam, kde ptáky, jsem si tím jist,
kouř pěn a nebes žár až k závrati zpíjí!
Odjedu! Jen napni už, lodi, své plachtoví!
ať vyplujem za exotickými ostrovy!
Heinrich Heine:
Slova jsou stvořena k tomu, aby zakrývala naše myšlenky.
Lidskost musí vždycky do všeho strkat nos.
Smrt neznamená nic, ale umírání je hanebný vynález.
Kde začnou pálit knihy, tam nakonec budou lidi upalovat.
Hudba za svatebního průvodu mi připomíná hudbu vojáků jdoucích do boje.
Obvykle chválívají dramatika, který umí vyvolat slzy. Stejný talent má ovšem i obyčejná cibule.
Moudrý si všimne všeho. Hlupák si dělá poznámky.
U každého koryta, kde se rodí nějaký vykupitel nebo nějaká spasitelná myšlenka, vždy stojí nějaký vůl a spokojeně si žere.
Max Nordau:
V nynější době, kdy se psaní románů stalo výlučně ženskou ruční prací, opakují také spisovatelky tradiční, mužem vynalezený ideální obraz ženy, jen a jen protože nejsou schopné povznést se nad zvyk a myslet individuálně. Při líčení žen nebyli spisovatelé vedeni poctivým pozorováním, nýbrž podvědomými pohlavními impulsy.
Jestliže pozorujeme činnost žen v novější době a srovnáváme ji s činností mužů, ať už v oboru literatury, nebo výtvarného umění, shledáme, že jejich méněcennost tkví zejména v jedné, velice podstatné věci, totiž v nedostatku originálnosti.
Mnoho nervozity pramení také ze zvyku a z výchovy, což je vidět na tom, že hysterické záchvaty a omdlévání ustaly téměř úplně od té doby, kdy vyšly z módy.
Žena usmrcuje muže. Láska zabíjí myšlenku. Tělesné ničí duševní. Pohlaví zabíjí génia. Láska je podrobení se cizí personalitě, otevření všech oken bytosti přívalu cizího vzduchu a cizích vůní, obětování vlastní osobnosti – na oltáři cizího božstva. Sebe dáti znamená zároveň sebe ztratiti. Kult cizí personality ničí vůli vlastní personality. Vůle jest muž a tedy láska je vraždou muže. Mění jej v podrobeného, potlačeného, nízkého tvora, v pouhého „muže“, v hliněnou nádobu, kde snad rozlita vůně citu, ale kde muž přestává býti tou „svítilnou“ v temnoty vyvěšenou, tak opálově bílou, tichou, diskretně plající, kde hoří z nejvznešenějšího oleje duše – vítězná myšlenka...
Jen ten, kdo si zachoval suverenitu vůči ženě, kdo potlačil pohlaví, může se zváti Magem, tj. nejdokonalejší, vyvrcholenou vůlí.
Žena je vždy hořká. Žena je prchavá jako noční bílá luna, nestálá jako přecházející míjivé mraky, proto je v ní nebezpečenství, lest a zrada; proto jí nelze věřit. Je lépe býti bez ženy.
Nezanechal jsem mužům žádné jiné větší pohromy než ženy.
K smíchu ty knihy, k pohrdání ti spisovatelé, spálit všechen ten potištěný papír a vyhnat všechny ty spisovatele mezi lidojedy, kde by měli alespoň nějakou praktickou cenu!
(Písně kosmické)
Letní ty noci zářivá,
jakž tebou srdce okřívá –
ve dne tak sladkobolno,
a teď tak volno, volno!
(Evžen – lovec žen alias Misogyn alias Misantrop)
Ženské – trapní klauni bez smyslu pro humor.
René Clair:
Když bouře vrcholí, objeví se vždycky někde pták, aby nás uklidnil.
Gabriel Laub:
Člověk dokáže v životě leccos zpackat, ale nic tak dokonale jako život.
Králové pronásledují své šašky jen z konkurenční zášti.
Otrokářů se lze zbavit, ale jak se zbavit otroků?
Člověče! Občane svobodný (!) svobodné (!) čs. republiky! Ruku na srdce a uvažuj: Jsi v pravdě opravdu volný a svobodný? Nenáleží tvé tělo od malička lékařům, kteří je očkují, rodičům, kteří je bijí nebo zanedbávají, škole, která je moří, práci, která je podlamuje a mrzačí, nemocnicím co pokusný a státu co žoldnéřsko-hlídací materiál, kapitálu, co mrtvá hmota a naposledy pathologiím k rozřezání? Kdo tě takovým otrokem učinil? Společnost sama. Můžeš zlepšiti mnoho, maje ono mocné zaklínadlo bídy, jímž jsou peníze.
G. M. Trevelyan:
Škola produkuje spousty lidí, kteří umějí číst, ale neumějí rozlišit, co za přečtení stojí a co ne.
F. D. Murphy:
Udělat cokoli blbuvzdorným je nemožné, protože blbci jsou ohromně vynalézaví.
Jiří Kolář:
Největší zázrak je v tom, jak může být člověk podlý.
Ludwik Hirszfeld:
Tragika lidského rodu: Všeobecně platí, že je člověk moudrý jednostranně, ale hloupý mnohostranně.
Thomas Robert Dewar:
Nenávist může být i spravedlivá, lhostejnost nikdy.
I. Fontana:
Závratě lásky nejsou výsledkem probuzené přitažlivosti, ale spícího rozumu.
František Drtikol:
Nikdy jsem neměl kamarády rád. Vždy jsem byl rád, když odtáhli.
V muži je půl boha a půl zvířete. Žena je zvíře samo. Žena neumí tvořit. Vše u ní je kopie, naučená póza – bezmyšlenkovitý stroj... Jen v lásce může býti žena velkou. Jen na lůžku může býti žena originelní.
malíř
Vladimir Zubov:
Nejsem tisícikoruna, abych se líbil každému.
Je možno hledět do oblak
a nemít zvláštní pocit
že člověk přechcán byl
a v prdeli se ocit?
Silvio Berlusconi:
Kdybych kráčel po vodě jako Ježíš, řekli by, že neumím plavat.
Těsně předtím, než svět vybouchne, zazní v televizi hlas odborníka, který prohlásí, že je to technicky nemožné.
Ambrose Bierce:
Dějiny jsou záznam (vesměs falešný) událostí (vesměs bezvýznamných), které způsobují vládci (vesměs padouši) a vojáci (vesměs hlupáci).
Georges Braque:
Láska k sobě samému má tu výhodu, že i když se takový člověk zklame, nerozchází se.
Váží sobě Buoh kněžské svátky za hovno.
Alexandr Grin (Jessie a Morgiana):
Náhoda číhá na náš rozum jako černá kočka přede dveřmi, o kterou ve spěchu klopýtne noha kráčející s takovou sebejistotou.
Skutečnost nemohla být otřesnější než její strašlivé sny – byla stejně prostá a černá jako tečka, jež probodla papír v závěru dopisu, naplněného nenávistí. Že nenávist a láska jsou spřízněny? Jak nepravdivý to je názor. Má pouze jedinou hodnotu – nutí nás přemýšlet.
neznámý samuraj:
Necítíš, že základ duše tvé žije jemnými myšlenkami? Nyní jest čas, aby klíčila semena. Neruš jich svojí řečí; nech je o samotě, pokojně a skrytě pracovati.
Pier Paolo Pasolini:
Abychom byli básníky, potřebovali bychom mnoho času; hodiny a hodiny samoty.
Ramón Gómez de la Serna:
Historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsané někým, kdo při tom nebyl.
Dr. F. B. Nash:
Pouze těm nejmoudřejším je dáno těšit se z volného času.
hinduistická ranní modlitba:
Ó, slunce zářivé krásy, já jsem táž bytost, která tě činí tím, čím jsi.
Příroda není místem, kam se chodí na návštěvu, je to domov.
Hans Christian Andersen:
Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.
Nifest:
Když se koukám z okna,
vidím jenom kriply,
a když se procházím venku,
chci, aby všichni chcípli.
Novalis:
Když se měním, mění se svět.
Juan Ramón Jiménez:
Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč.
Dobrého člověka by měli zvát oslem, špatného osla člověkem.
Literatura je stav kultury, poezie je stav milosti, před kulturou i po ní.
Emma Goldman:
Kdyby se dalo volbami skutečně něco změnit, byly by určitě postaveny mimo zákon.
Will Crooks:
Nejposvátnější věc je, že každý může zavřít vlastní dveře.
Abychom světu porozuměli, musíme se od něj odvrátit.
Niels Bohr:
Opakem každé jednotlivé pravdy je nepravda, ale opakem hluboké pravdy je opět hluboká pravda.
Alphonse Karr:
Každý člověk má tři charaktery – jeden, který ukazuje, jeden, který má, a jeden, který si myslí, že má.
Morelly, Zákoník přírody:
Svět je stolem, na němž se předkládá dosti potravy pro všechny pozvané, a pokrmy patří buď všem, poněvadž všichni jsou hladoví, nebo jen některým, poněvadž ostatní jsou sytí.
Rabíndranáth Thákur:
Když jsem spatřil světlo světa, nikdo to s ministerstvem školství nekonzultoval, a tak bylo mé vědomí přinuceno vstoupit do těsné schránky školy, která stejně jako pevná bandáž na nožkách ženy čínského mandarína dusila moji přirozenost po všech stránkách.
Alexander Pope:
Satira je zrozena z pudu protestovat, je to protest přeměněný v umění.
Naše bohatství umírá s námi, skryté v našich mozcích.
Dnes jsem se tak nudil, že jsem složil operní árii.
J. B. Cross
Večerní procházka
Noční samota zdá se mi příjemná.
Samota – není pustší samoty,
nežli mezi lidmi býti.
V samotě noci cítím jinou samotu,
nežli tu, jež mne obklopuje ve dne.
Musím se jak blázen v noci toulat.
Proč nemohu se smát, čemu se smějí druzí?
Proč se v noci toulám a hledám,
zatím co ostatní spí?
Jsem vůbec člověkem?
Giosuè Carducci
HOMÉR
Ráj pln jest lotrů, trůny bídáků.
SATANU
Satane, zdráv buď,
ty duchu vzdoru,
ty sílo rozumu
vítězná v sporu!
Mahátmá Gándhí
Jeden uvědomělý a probuzený jednotlivec je pro moc nebezpečnější než deset tisíc jednotlivců spících a pokorných.
Umění je umělcům nutností, ale nikdy ne podnikatelstvím. Investovati šikovnost s nadějí na výnos náleží spekulantům.
Máš-li se zázračně narodit v nečistotě a špíně, pak se z té hromady nečistot v tobě zrodí pocit libé vůně, budeš k ní přitahován, a tak se narodíš.
Mánavadharmašástra (Manuův zákoník):
Vědění přichází k bráhmanovi a praví mu: „Jsem tvůj poklad – chraň mě! Nedávej mě nikomu, kdo mnou opovrhuje. Pak budu nejsilnější.“
Je přirozeností žen zde na světě svádět muže; proto se rozvážní muži nenechají omámit chlípnými ženami. Vždyť nejen nerozumného, ale i rozumného je chlípná žena s to svést na scestí, podlehne-li touze. Nechať nesedává na odlehlém místě ani s matkou, sestrou či dcerou; neboť mocný soubor smyslů utáhne i učeného muže.
Matka je vtělením Země.
Nektar nesmrtelnosti lze vzít i z jedu, moudrá slova i od dítěte, dobré jednání i od nepřítele a zlato i z nečistoty.
Vlasta Burian:
Pravda je jen jedna, proto ji nemůže mít každý.
Giordano Bruno:
Není-li to pravda, je to velmi dobře vymyšleno.
Théophile Gautier:
Všechno pomíjí, silné umění je věčné: busta přežije město, verš přečká bohy.
Anglické přísloví:
Diváci vidí lépe než herci.
Alois Rašín:
Je to zvláštní cit, že člověk nemůže volně psát, když se mu někdo dívá přes rameno do pera. I možnost tohoto dívání ruší naše myšlenky a jich volnost. Tu člověk pochopí, jak veliký hřích proti svobodě a pokroku mají ti, kdož zavedli censuru. Pisatelé učili se myslit dušemi censorů. Kdo to přivedl k velké dokonalosti, stali se placenými námezdníky, kdo byli nedokonalí a psali, jak myslili, umřeli na hranici nebo seděli v kriminále. A přece mají ti „nedokonalí“ větší zásluhy o pokrok lidstva než ti placení námezdní pisálkové. Také mají větší slávu, poněvadž co napsali, bylo jejich myšlenkou, kdežto námezdníci promítali svou duši cizí duší a psali cizí myšlenky.
Tlučte a bude vám natlučeno.
Za službu vlasti se neplatí!