Macbeth
(výpisky)
PŘEDMLUVA
Macbeth je hra, v níž je intenzita prožitku mezních dramatických situací umocněna silou básnického výrazu. V pochmurné scenerii skotských plání a vřesovišť, osamocených hradů plných temných zákoutí se v nočním čase při výkřicích nočních ptáků a za doprovodu hrozivého bušení na bránu odehrávají krvavé děje, které si netroufají na světlo denní. Do těchto kulis ze skotských balad umístil Shakespeare archetypální příběh, v němž svým současníkům varovně odhaloval běsy lidské duše a kterým dodnes ukazuje, jak se v člověku rodí zlo.
JIŘÍ NOSEK
MACBETH
TŘI ČARODĚJNICE
Děs je krása, krása děs.
Štiplavou mhou se nechme nést.
BANQUO
Aby nás temné síly zničily, často nás získávají drobty pravdy, v drobnostech s námi hrají poctivě, v podstatných věcech ale zrazují.
MACBETH
Staň se, co stát se má.
Kyvadlo času všechno odkývá.
LADY MACBETH
Jen z tvé povahy mám strach. Brát chceš neřestně, získávat ctnostně. Křivě hrát, to ne, křivácky vyhrát, ano.
LADY MACBETH
Duchové, co vládnete temnými spády, ženskosti mě zbavte a naplňte mě od hlavy až k patě krutostí! Ať má krev je jako led, ať do mě nikdy lítost nevstoupí a hryzání svědomí nezvrátí můj pevný úmysl čin vykonat. Vy, sluhové vražedných myšlenek, ať kdekoli teď proti přírodě pácháte zlo, vstupte mi do prsou a změňte mléko v žluč!
LADY MACBETH
Muži, tvá tvář je jako kniha, z níž kdokoli může číst. Musíš jim dát číst jen, co ty chceš. Buď jak čistá květina, pod níž se skrývá had.
Dost už kabonění.
Ten, kdo se mračí, budí podezření.
MACBETH
Kdo zabije, dá jiným návod na zabíjení a skončí stejně. Nic než ctižádostivost mě nežene, splašený kůň, na něhož vyskočím, a on mě shodí na zem.
LADY MACBETH
Byls opilý svou nadějí, a vyspal jsi se z toho? Teď bledý, roztřesený koukáš na to, na co ses předtím třásl? Bojíš se být stejně smělý ve skutečnosti jak ve svých snech? Chceš vzhlížet k nebesům, však celý život zbaběle se krčit, znechucen vlastní malostí jak ten, kdo touží po tom řeku přebrodit, však omočit se nechce?
MACBETH
Troufnu si na všechno, co člověk snese. Kdo snese víc, to není člověk.
LADY MACBETH
Když jsi měl na to kuráž, byl jsi muž. Muž o to větší, čím víc sis to přál. Čas ani místo vhodné nebyly, ale ty sis je hodlal udělat. Teď samy udělaly se, a ty ses podělal. Kojila jsem a vím, jak něžnou lásku cítila jsem k děcku, teď nedbala bych na to, jak se směje, z bezzubých úst bych vytrhla mu prs a z hlavy vytloukla mu mozek, kdybych se k činu zapřisáhla.
MACBETH
Můžeme prohrát.
LADY MACBETH
My a prohrát? Napni svou odvahu až k prasknutí, a neprohrajeme.
MACBETH
Půlka světa teď je jako mrtvá. Hebký závoj spánku trhají kruté sny. Nastává rej čarovných sil a stará bába Vražda, kterou svým vytím k dílu zburcoval ponocný vlk, se kradmým krokem krade za svým zlým posláním, potichoučku jako duch.
Já vyhrožuji, a on žije.
Žár činu hasí chladná litanie.
LADY MACBETH
To, co je opilo, mne osmělilo. Mne rozpálilo, po čem oni zhasli. Strážci klidu chrápáním ruší klid.
MACBETH
Že znám, co znám, sám sebe nechci znát.
(Bušení za scénou.)
VRÁTNÝ
To bude ten farář, co kázal vodu, ale pil víno, a co si udělal na to konto tak svatou opici, že nejdřív sešel z cesty, pak sešel vůbec a nakonec se šel utopit. Chlast je, jak známo, dobrej na tři věci: na spaní, na chcaní a na barvení nosů do červena. Pokud jde o chtíč, tak na to je dobrej i špatnej. Vyvolá chtění, ale zhatí výkon, tudíž chlast, abych tak řek, tahá chtíč za nos. Vzruší ho i zruší, popudí ho i odpudí, rozpálí ho i odpálí, postaví ho i položí, je to prostě podvodník, co se vytahuje a vytahuje a nakonec splaskne.
MACBETH
Zemřela čest a sláva. Víno života je dopito a na dně sklenky zůstal jenom kal.
MACBETH
Kdo umí ve vzteku zachovat klid, být moudrý, když ho bere ďas? Já ne.
DONALBAIN
Ti lidé tady mají v úsměvech dýky. Čím jsou pokrevnější, tím krvelačnější.
MALCOLM
Ztratit se odtud žádná ztráta není,
zůstat by mohlo dojít zatracení.
ROSS
Nebi se nelíbí krvavé divadlo, jež lidé hrají. Nastal čas tmy, nebo dni brání stud vyjít na světlo, že se halí zem do černé?
ROSS
Jen bezduchá ctižádost požere to, z čeho mohla žít!
MACBETH
Říká se tomu muž, tak jako chrt, pinč, ohař, vořech, doga, jezevčík, kokršpaněl a jakýkoli čokl se nazývají pes, i když jsou různí. Někteří rychlí, jiní pomalí, mazlíčkové a lovci, hlídači, jak už jim nadělila příroda rozličné dary. Každý z nich je svůj a má svou cenu, která odliší ho od ostatních psů. A tak i muži.
1. VRAH
Mne kopance a rány osudu tak zmohly, že udělám cokoli, abych se světu pomstil.
2. VRAH
Na mne si Štěstěna taky zasedla, a rád se chopím všeho, co mě udělá, nebo mě oddělá.
LADY MACBETH
Nic nezbývá a všechno je ztracené,
když to, co máme, není úplné.
Je lepší strůjcem vlastní zkázy být
než v pochybné radosti živořit.
MACBETH
Přijď, noci, a zakryj lítostivé oko dne! Vzduch už houstne tmou a hejno vran se vzneslo nad lesem.
Dřímota padá na laskavý den
a noční dravci vylézají ven.
Nechápeš, o čem mluvím, ale klid!
Zlo začaté musí zlo dokončit.
MACBETH
Čase, jsi rychlejší než moje zlost. Prchavý záměr nezmění se v čin, když nejedná se hned. Od nynějška už první hnutí mysli požene i moji ruku k dílu. Řečněním jen marním čas. Teď musí přijít čin!
ROSS
Doba je zlá, když člověk může být zrádcem, aniž ví proč, a bojí se, aniž ví čeho, když je odkázán na milost krutých, rozbouřených vod, které s ním hází sem a tam.
LADY MACDUFF
Chlapče, co si jen počneš? Jak dál budeš žít?
SYNEK
Jak ptáčkové.
LADY MACDUFF
Chceš zobat červíky?
SYNEK
Budu žít z toho, co je, jako oni.
LADY MACDUFF
Ptáčku můj zlatý, nevíš, co to jsou oka a klece. Toho by ses nebál?
SYNEK
Proč? Malé ptáčky nikdo nelapá.
LADY MACDUFF
Zrádce přísahá a lže a musí viset.
SYNEK
Všichni, již přísahají a lžou, musejí viset?
LADY MACDUFF
Všichni.
SYNEK
A kdo je pověsí?
LADY MACDUFF
Poctiví lidé.
SYNEK
Pak ti, již přísahají a lžou, jsou hlupáci, protože těch, již přísahají a lžou, je tolik, že kdyby se dali dohromady, tak ty poctivé přeperou a pověsí je.
LADY MACDUFF
Nic špatného jsem neudělala. Co ale na tom? Žiji ve světě, kde špatnost mívá prim a dobrota se bere jako kaz a bláznovství. Tak proč se, hloupá, kasám tím, že nic špatného nedělám?
MALCOLM
Nectnost se ctností maskuje, a ctnost vždy přijde zkrátka.
MALCOLM
Já kdybych měl tu moc, poslal bych k čertu mír a smířlivost, svět obrátil bych vzhůru nohama a všechno zničil.
LADY MACBETH
Ještě je tu skvrna. Pryč! Odporná skvrno! Ztrať se! Zmiz! Pořád páchnou krví. Ani všechny parfémy z Arábie by mé ruce už nenavoněly. Ó, ó, ó!
MACBETH
Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra, tak ze dne na den jeden po druhém se sunou dny do konce letopisu a včerejšky nám bláznům svítily na cestu k prachu. Zhasni, svíčičko! Život je pouhý stín, ubohý herec, jenž chvíli křepčí, křičí na scéně a zmlkne navždy. Je to historka vypravovaná blbcem, ruch a vzruch postrádající smysl.
Už začínám mít po krk světských krás
a přeji si, ať všechno vezme ďas.
SORDIBUS IMBUTI, NEQUEUNT DIMITTERE SORDEM (Walther 30 044)
Špínou poskvrnění se nemohou špíny zbavit
Srov.: Dotknu-li se náhodou člověka nebo něčeho lidského, vzápětí si drhnu ruce jako královna Macbeth: „Pryč prokletá skvrno, proč nemizíš? Ani všechny parfémy Arábie nenavoní více tuto ručku...“ (Misantrop, Rakovina na kůži Země)
Není přehnáno, řekneme-li, že polovina prolité krve patří lidské poezii. Macbeth a Chopart, řečený Roztomilý, jsou králi scén. Záliba ve zločinných legendách je člověku vrozena.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970)
