Karel Hynek Mácha - výpisky z díla
---------
„Vlasti neznám ani druha,
milenku jsem neměl žádnou.
Vlastí mou jest temný les,
a mou mílkou černá noc.“
---------
TĚŽKOMYSLNOST
Zašlo slunce již za hory;
poslední červánek plane
nade hvozdem, ptactva sbory
utichly, jen větřík vane,
pohrávaje dubů listem,
bezbarevná vlnka hrá
přede mnou v potůčku čistém.
V větru zvučí harfka má.
A nad skálou Luna bledá
šedými oblaky plyne,
a co truchlorouška, šedá
kolem ní se mlha vine.
Vzhůru vzchází hvězdy zlaté,
osvěcují světa chrám;
kolem mne jen ticho svaté,
já zde bydlím v poušti sám.
OHLAS PÍSNÍ NÁRODNÍCH
V širém poli dubec stojí,
pod ním dřínek zakvétá,
nad ním za vzdálené hory
sivý holub zalétá;
hledá háj, kde pokoj bydlí,
nezní dravých ptáků hluk,
jaro kde panuje navždy,
nehrozí myslivce luk.
Tak i jinoch pokoj hledá,
prchá vln vzbouřených chřest,
domnívá se v širém světě
někde přec že pokoj jest.
MÁJ
...neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
Mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,
to dětinský můj věk.
Nynější ale čas
jinošství mého – je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj v lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?