Jean Paul - citáty
Některými věcmi se člověk chlubí, aby se za ně nemusel stydět.
Nic nemají obyčejní lidé na člověku tak v nenávisti jako osamělost.
Leckomu se všechno tak roztéká do celku, že při vlastních poklescích naříká nad slabostí lidské přirozenosti.
Často hájíme některou věc slabými důvody, protože ty nejsilnější se neodvažujeme vyslovit.
K nikomu není tak těžké být pokorný jako k někomu, kdo nás nenávidí.
Kdo nemá odvahu být po svém ztřeštěný, má sotva odvahu být po svém chytrý.
Vzpomínka je jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni.
Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.
Hudba je měsíční světlo v ponuré noci života.
Malí lidé uhodnou slabosti velikánů, jako děti uhodnou slabosti učitelů.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Lidé chtějí člověka ponížit a pak mu teprve chtějí prokázat dobro - ale nikdy ho nechtějí pozvednout a poté oslavit.
Žádná doba nepotřebuje básníka tolik, jako ta, jež má za to, že ho může postrádat.
Člověk může být velmi citlivý na čest, a přece žádnou nemít.
Kdo se nechce stát misogynem, ať nikdy neposlouchá, když se mezi sebou hádají dvě ženy.
Nešťastní jsou ti, kdo nemají smysl pro žert. Nemají totiž smysl ani pro vážnost.
Kant, Goethe, Jean Paul byli vysoce citliví na každý šum, jak dosvědčují jejich životopisci.
(Schopenhauer: Svět jako vůle a představa)
Shledávám nářky na muka, která myslícím lidem způsobuje hluk, v životopisech nebo jiných zprávách o osobních projevech téměř všech velkých spisovatelů, např. Kanta, Goetha, Lichtenberga, Jeana Paula.
(Schopenhauer: O hluku a zvucích)