Motto:
"Nacházení věčných pravd
na stránkách knih."
Jmenný seznam →
Citát dne:
Filosof se mrštně sesmekl do buřání a dal se na úprk, klopýtaje co chvíli přes věkovité kořeny a zašlapávaje krtky. Viděl, že jakmile se vyplete z buřání, stačí přeběhnout pole a dostane se do hustého černého trnčí, kde – jak se domníval – bude již v bezpečí a odkud pak již snadno najde cestu rovnou do Kyjeva. Skokem byl přes pole a octl se v hustém křoví. Než se jím prodral, zanechal na každém trnu jako výkupné kousek svého kabátu; odtud se dostal do nevelké roklinky. Rozložitá vrba skláněla tu své větve místy až k zemi. Pod ní se třpytila nevelká studánka, čistá jako stříbro. První, co filosof udělal, bylo, že si k ní lehl a napil se, protože měl nesnesitelnou žízeň. „Dobrá voda!“ řekl a otřel si ústa. „Neškodilo by trochu si tady odpočinout!“
„Ne, raději poběžíme dál, co kdyby je napadlo nás pronásledovat?“
Tato slova zahřměla filosofovi přímo nad hlavou. Ohlédl se – a před ním stál Javtuch.
„Aby tě ďas vzal!“ pomyslil si filosof. „Tak bych tě popadl za nohy... A o tu tvou ohavnou drštku – a vůbec o tebe celého – bych nejradši přerazil dubové poleno!“
„Zbytečně ses dal takovou oklikou,“ pokračoval Javtuch, „mnohem kratší je to tudy, co jsem šel já: rovnou kolem stájí. A mimoto je škoda toho kabátu. Je to přece dobré sukno. Copaks platil za loket? – No, tak jsme se pěkně prošli, a teď hajdy domů!“
Filosof se podrbal za uchem a loudal se za Javtuchem.
Výročí týdne:
(† 19. 10. 1745)
celé KALENDÁRIUM >>>